Mistr Jan Hus nebyl jen reformátor církve, ale také češtiny. V naší mateřštině tak zavedl diakritická znaménka, z kterých se vyvinuly dnešní háčky a čárky. Cílem bylo celý pravopis zjednodušit a přiblížit tak češtinu širšímu publiku. Dnes jsme vlastně svědky podobného procesu, který se týká například smajlíků. Jak to tedy s tou češtinou bylo?
Nabodeníčka
S těmito termíny jste se možná už setkali, konkrétně s nabodeníčkem krátkým a dlouhým. Šlo o tečky (punctus rotundus) a čárky (gracia virgula). Čárky označovaly délku samohlásek, tečky se později vlivem otisku inkoustu vyvinuly přirozeně v háčky. Obě grafická opatření spatřila světlo světa v roce 1406 v latinském spise O pravopise českém, v originále De orthographia Bohemica.
Jazyk spřežkový
Před Husovým zásahem se v textech používal tzv. spřežkový pravopis. Ten k zápisu některých hlásek využíval skupiny dvou až tří písmen. Vzhledem k použití latinky jako písma to většinou byly souhlásky, které latině chybí – č, ř, š. Stejným problémem byly dlouhé samohlásky, tedy á, é, í a další.
V mluveném slovu nešlo o problém, v zápisu je však písaři zachytili spřežkami jako chz, rs, ss apod. Tento způsob můžete dodnes vidět například ve jménech zpěvačky Ilony Csákové nebo již zesnulého herce polského původu Bronislawa Poloczka. Pro psaní to ale bylo zdlouhavé, na čtení náročné, metodika byla navíc dosti nejednotná.
Hus proto začal nad písmena psát tečky a čárky. Tečky značily měkkost výslovnosti, čárky délku samohlásky. Nešlo ale rozhodně o okamžitý efekt, plně se obojí ujímalo asi tři století.
Co ta nabodeníčka?
Ačkoli zní termín krásně česky, jde o omyl, ke kterému došlo během snahy datovat samotný traktát. Problém je nejen rok vzniku, ale i autorství, které určoval až František Palacký. Ten objevil roku 1827 anonymní spis v třeboňském archivu a dlouhé ho studoval. Jako možného autora tehdy určil právě Husa. Nikdy to ale nebylo skutečně potvrzeno, přesto tomu rádi věříme a bereme ho tak.
Výklad nakladatele
Palacký pak spis opsal a jako Orthographicu Bohemicu poslal nakladateli Aloisi Vojtěchu Šemberovi. Do stejné obálky však vložil i své výpisky k doslovu Šafhauské bible. V něm pojednává o překladu a používá právě termíny nabodeníčko krátké a dlouhé. Protože měly oba texty jazykové téma, nakladatel si asi doslov k bibli vyložil jako Husovo dílo, takže obojí vydal jako Husovu práci.
Karel Gott pár měsíců před smrtí: Slzy na zahradě i dojemné smíření se životem
Další možné vývoje?
Podobu gramatiky bez Husova zásahu se asi nikdy nedovíme. Možná by zůstaly ony spřežky, možná by další jazykovědec přišel s něčím jiným. Jazyk se však neustále vyvíjí, dnes rychleji než kdy jindy. Hlavně to vidíme v procesu, což v Sedmi pádech Honzy Dědka rozebíral i populární jazykovědec Karel Oliva.
Podle něj by se součástí formálního vyjádření mohly stát i smajlíky, které počítáme spíš do neformálního projevu. Srovnával to s vývojem klasických čárek a teček ve větě. Před nimi byly totiž texty zapisovány naprosto jednolitě. Tato interpunkce vznikla v klášterech, kde během jídla jeden z mnichů obvykle četl bratřím nějaký spis.
V textu si mniši dělali znaménka, kdy mají polevit v tempu a kdy významově končí věta. To se ujalo i u ostatních a pak i obecně.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona: Brad Pitt skončil bez honoráře, jako Button Travolta či Cruise a 5 hodin v maskérně
Zdroje: PlusRozhlas, EmMuni, Youtube
