Dramatická komedie Pelíšky režiséra Jana Hřebejka podle knižní předlohy Petra Šabacha je pravděpodobně jeho nejpopulárnějším filmem vůbec. Svědčí o tom jak divácké hodnocení, tak i pravidelné uvádění během vánočních svátků. A to pravidelně už od své premiéry v toce 1999. Přinášíme vvám několik perliček z natáčení.
Soudruzi z Polska nebo NDR
Na šikovné soudruhy a jejích technické úspěch dojde ve filmu prostřednictvím Miroslava Donutila hned dvakrát. Poprvé při legendárních nerozbitných skleničkách. Ty mají mít na svědomí výrobci v socialistickém Polsku, ve skutečnosti ale pochází z NDR. Stojí za nimi tým z východního Saska a dnes je můžete vidět v muzeu města Weißwasser.
Faktem ovšem je, že o tento vynález neprojevil nikdo zájem, ačkoli je patentově zdarma. I šéf muzea Horst Fasold je toho názoru, že by se výrobek mohl reálně ujmout.
Odkud pochází Uzlinka?
Přezdívka pro Šebkovu dceru, kterou hrála Silvie Koblížková, byla vypůjčena od Petry Špalkové. Když totiž chodila s hercem Radkem Holubem, říkali jim přátelé Křemil a Uzlinka.
„Hledáš někoho, soudruhu?“
Perlička se pojí i s legendárním „zásahem“ Jaroslava Duška coby kantora. Nebyl totiž dopředu informován o tom, jak na jeho otázku Jiří Kodet zareaguje, tedy že ho doslova přetáhne holí. Musíme ale ocenit jeho profesionalitu, s jakou se rychle vzpamatoval, upravil a zachoval dekorum.
Kus nebyl ani původně ve scénáři (nebylo tam víc věcí) a napadlo to Miroslava Donutila s Bolkem Polívkou. Příhoda pochází ze zájezdu Husy na provázku do Estonska, kde se tlumočník zeptal místního starce na divadlo. Do otázky ale vložil oslovení soudruhu a stařešina ho praštil holí.
V posteli s Duškem
Jaroslav Dušek byl znám svou improvizační dovedností. Okamžité nápady si nenechával pro sebe, současně ale odrovnal polovinu štábu. „Došlo na scénu, kdy Saša s Evou vypijí láhev, tančí, odejdou do ložnice a pár teček. Protože mě zajímalo, co všechno tam má být, ptala jsem se, co to znamená. Kam chtějí zajít. Dušek jednoduše prohlásil, že kam až je pustim. Ten den jsem si vzala dvoje spoďáry a od Simonky ještě stahovačky. Nevim, jak jsem je na sebe natáhla, protože je pak museli rozstřihnout,“ říká ke scéně Eva Holubová.
Mezi mladými se šíří nebezpečný trend s tekutým dusíkem: Freeze branding může vést až k rakovině
Kdy, kde, kolik a cena
Jan Hřebejk byl za snímek nominován na cenu velké poroty na festivalu AFI Fest v Los Angeles. Natáčení začalo 22. července 1998 na Barrandově ve studiu 4. Další lokací byla modřanská sokolovna. V kinech navštívilo Pelíšky 1 030 375 lidí a vydělal nejen tam 62 124 085 Kč.
Chyba s autem
Děj se odehrává v roce 1968. Při scéně shození z kola stojí na konci ulice bílá Škoda 120, který se však začala vyrábět až v roce 1976. Podobně těsně před hláškou: „Víš co Sašo, jdi do prdele.“ projede ulicí Škoda Favorit vyráběná od roku 1988.
Obnovení hitu
Ve filmu zazní píseň „Slunečný hrob“ od kapely Blue Effect. Za komunistů byla zakázána, protože ji věnovali Janu Palachovi. Právě použití v tomto snímku jí opět vrátilo popularitu.
Zmizení scénáře
Hned druhý den natáčení se ztratil scénář opatřený i mnoha režijními poznámkami. Nakonec ho však štáb našel mezi rekvizitami. Ten měl celkem osm verzí, tedy kompletních přepisů, původně se například nejednalo o rok 1968 a obsazení Československa. Ostatně jen sehnat na film prostředky zabralo 5 let.
Proletáři všech zemí
Kultovní výkřik: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel,“ z úst Jindřicha Krause (Kodet) není ani ve scénáři, ani předloze. Větu navrhl Jiří Krejčík, který ji v roce 1968 zařval do vrat ruských kasáren. Nejde ale ani o jeho nápad. Heslo pochází od herce a malíře Josefa Hlinomaze (Grimpo z Limonádového Joea), který ho ve stejném roce namaloval na svůj obraz.
Komedii Pelíšky si mohou diváci vychutnat na Štědrý den ve 22:10 na ČT1.
