Upírům vadí kříž, stříbro, a hlavně denní světlo. Ve filmech i knihách na něm obvykle doutnají a shoří, případně rovnou efektivně vybuchnou. V černobílém hororu Nosferatu z roku 1922 je upír zasažen úsvitem a o zůstane z něj jen obláček kouře. Právě tento záběr posunul upíří folklor. Vznikl tak koncept, že upíři jako noční tvorové nemohou přežít slunce.
Novinka moderní doby
Je jen málo populárnějších a současně klišoidních prvků literatury, filmů a umění obecně, než jsou upíři. Díky obrovské zásobě knih, filmů, her, seriálů a dalších počinů jsou jejich vlastnosti, síly i slabosti vryty hluboko do naší představivosti. Pijí krev, spí v rakvích, ubráníte se jim česnekem a stříbrem. A protože loví v noci, nesnesou slunce.
Tak do toho denní tvore!
Tato výzva zazněla v kultovním prvním díle Bladea s Wesley Snipesem. Silák v brnění a dlouhém kabátu byl hybridem, synem lidské matky, kterou upír kousnul. Upíři mu říkali „denní tvor“, protože mu nevadilo stříbro, česnek a… ani denní světlo. Ve vampýrské mytologii je to pojetí nové a současně jedno z nejstarších. Ukazuje také, jak se dovedou bytosti používané ve vyprávění adaptovat.
Kde se vzali noční chodci
Ne, upíři rozhodně nevznikli se Stokerovým Drákulou, ale kvůli právům na název se musel jmenovat jinak. Upíří mytologie je bohatá, rozmanitá, a hlavně velmi stará. Stvoření spojená s temnotou a nocí patří k nejstarším obavám lidstva, tím pádem i námětům příběhů.
Lidé to současně využívali ve svůj prospěch: „Konkrétně v Číně existovala představa, že když dáte před svůj dům pytel rýže a upír na něj narazí, bude zarytě počítat každé zrnko. Pak si neuvědomí, že vychází slunce,“ konstatovala pro National Geographic Laura Westengard, profesorka gotické literatury z New York City College of Technology, CUNY.
Co kultura to podoba
Z toho také vychází, že na upíry mohou platit nejrůznější prostředky právě podle místního folklóru. A současně mnoho upírů z literatury 19. století nemělo s pohybem na slunci žádný problém. Některým nevadil ani kostel a jen s úsměvem poukázali, že je to lidský vynález, ne jejich vlastnosti.
Například stvoření z Upíra od Johna Polidoriho z roku 1819, Carmilly Josepha Sheridana Le Fanu nebo i právě Stokerova Drákuly byla ve dne pouze slabší. Slunce je ale nezapálilo. „Dávají v té době přednost spánku, ale neshoří ani nezemřou.“
Zdeněk Pohlreich se po sedmi letech vrací s pořadem Ano, šéfe! na Primu. Nová řada odstartuje ještě v létě
Zlom v Nosferatu
Narativní vývoj se tak změnil právě snímkem Upír Nosferatu německého expresionisty F. W. Murnaua z roku 1922. Velkou inspirací byl právě Drákula, přibyl ale zásadní zvrat v podobě „sežehnutí“ hraběte Orloka východem slunce.
„Tam to začíná. V tom jednom konkrétním okamžiku, v té malé změně, kterou udělal a která trvá jen tři sekundy,“ uvádí Stanley Stepanić, odborný asistent na University of Virginia. Muranuův motiv této změny není dodnes zcela jasný. Dodatek se ovšem ukázal jako velmi houževnatý. „Je to drobná věc, ale dochází k posunu celého folkloru a pak vidíme, jak velké téma se z toho stává.“
Velcí obři a další bytosti
Upíři nejsou jediný případ, který si – jako ostatně každou mytologickou bytost – může mnoho autorů vyložit po svém. Před Středozemí J. R. R. Tolkiena byli elfové obvykle malincí skřítci s křidélky, tzv. pixies. Z druhé strany spektra máme obry, dnes vnímané zásadně jako něco velkého. Ale třeba germánská mytologie je ukazuje ve více velikostech od titánů po běžnou lidskou velikost.
Déšť a bouřky zkazí víkend: Nejhůř dopadne Morava, slunce se ukáže jen výjimečně. Lepší počasí bude nejdřív za týden
Zdroje: NationalGeographic, CSFD, NorseMythology
