Šizení v restauracích, hospodách i obchodech není nic nového, v nějaké podobě a míře to fungovalo v každém režimu či historické epoše. U řezníka se šidilo i za socialismu, jen trochu jinak. Například zkažené maso se před rokem 1989 neprodávalo. Co k tomu vedlo a jaké fígle používali obchodníci za minulého režimu.
Vliv množství
„K omývání starých uzenin docházelo velmi výjimečně. Bylo jich totiž tak málo, že se většina prodala včas,“ vysvětluje Jiří drobný z Ústavu pro vyšetřování potravin. „Řezníci či zelináři samozřejmě na úkor zákazníků také vydělávali, jen jinak než dnes,“ konstatuje bývalý pracovník jednoho takového krámku ze západních Čech.
Fenomén podpultovek
Tehdejší trh se od dnešního lišil klíčovou vlastností – zboží byl prostě nedostatek. Dnes se obchodníci potřebují různými triky zbavit zboží z přeplněných skladů, které nikdo nechce. Za minulého režimu byl atraktivních kusů nedostatek, takže si je prodejci šetřili. Ideálně pro někoho, kdo se mohl odvděčit protislužbou.
Z dnešního pohledu prosté zboží se tak stávalo úplatkem. Výsledkem ale bylo, že pro běžnou klientelu bylo potřeba vylepšit to podřadnější zboží. „Prodavači ale tehdy brali na hůl mnohem víc stát než přímo zákazníky,“ dodává bývalý řezník.
Prohození druhů
Nejčastějším postupem tak bylo jednoduché vyměnění levného masa za drahé. „Z hovězího krku se odřízla žebra, tím se z něj udělala roštěnka.“ Odvážnější jedinci vydávali hovězí kusy za citelně dražší telecí. Vždycky oblíbené tatarské bifteky se prodávaly už předem připravené. Nebyly ale ze svíčkové, jen z levného předního.
„Vše se odvíjelo od toho, jak šikovný řezník byl a co dokázal z kterého masa vyrobit,“ podotýká Drobný pro iDnes.
Úplatky dodavatelům
Pro socialistického řezníka i další prodejce bylo hlavní starosti sehnat to, čeho byl nedostatek. Poptávanou šunku nebo debrecínky nedostal rozhodně každý. Bylo potřeba podplatit dodavatele, protože právě tyhle položky přitahovaly zákazníky do obchodu.
Recepty z časů první republiky: Jaké dobroty se vařily za Masaryka v československých domácnostech
Neprodejné kusy navíc nebylo možné vrátit nebo odmítnout příjem. K řízkům či kotletám prostě přišly polovičky hlav, kolena či nožičky a další položky. To i tehdy, když je nikdo nechtěl. Trh prostě nebral ohledy na požadavky lidí, ale na splnění plánu zadaného stranou.
Váha je klasika
„Šidilo se také na váze. Když se zákazník nedíval nebo si to nemohl rychle zkontrolovat, napočítal prodejce vyšší cenu,“ vzpomíná dnes 50letá žena, která pracovala 20 let jako prodavačka obchodní sítě Potraviny v Žatci. „Už tehdy to ale byla cesta do pekel a ten nejhloupější možný způsob.“
U pekařů
Staré pečivo se zase „osvěžovalo“. „Na noc se to dávalo do mrazáku a když ráno roztálo, bylo ještě měkké,“ vzpomíná bývalá prodavačka.
Unifikace nabídky
Stravování v hospodách i jinde se vyznačovalo totální unifikací. Prakticky všude jste dostali guláš, svíčkovou či dušené maso. Kýta se tu opět zaměňovala za plecko, místo zadního hovězího přední. Tedy stejné postupy jako při prodeji. Všichni museli vařit podle norem, museli používat stejné suroviny ve stejném množství, což kontrolovaly „normařky“. Invence? Zvláštnosti? Zapomeňte…
Sestra v akci: Whoopi Goldberg nebyla pro hlavní roli první volbou, z natáčení nadšená nebyla a film odmítla propagovat
Zdroje: iDnes, Lifee, PoznatSvet
