V pondělí by se Ivan Hlinka dožil šestasedmdesáti let. Místo oslav ale český hokej pouze tiše vzpomíná na muže, který mu před čtvrt stoletím dal tvář, hrdost i zlaté Nagano. Hlinka měl onen srpen roku 2004 naplánovaný do posledního detailu, jenže osudná srážka u Karlových Varů vše změnila. Ačkoliv to zprvu vypadalo na banální zranění, v nemocničním výtahu se odehrálo drama, které už nešlo zvrátit.
Kapitán a Šéf
Litvínovský patriot byl úkazem už jako teenager. Do ligy naskočil v šestnácti, ve dvaceti už nosil kapitánské céčko a svou přirozenou inteligenci prokazoval jak na ledě, tak i ve školních lavicích, kdy zvládl vystudovat ekonomii a trenérství. Coby hráč posbíral tři tituly mistra světa a v reprezentaci nastřílel úctyhodných 132 gólů, což z něj dělalo postrach soupeřových brankářů.
Po revoluci vyměnil dres za sako a získal přezdívku Šéf. Dovedl národní tým k medailím a v roce 1998 stvořil v Naganu tým, který pobláznil celou republiku. Jeho styl byl přímý a bez kliček.
Když v roce 2004 naposledy nominoval tým na Světový pohár, veřejnost překvapila jeho pragmatická metodika. „Nikoho jsem se neptal. Reprezentace je čest, tohle vždycky platilo a platit bude. Kluky jsem do seznamu napsal. Kdo nechce hrát, ať mi to řekne,“ prohlásil tehdy na tiskové konferenci.
Česká mafie v Pittsburghu
Hlinka se nebál ani výzvy v zámoří, kde se stal jedním z prvních evropských hlavních koučů v historii NHL. V Pittsburghu pod jeho vedením vznikla takzvaná česká mafie, kdy v kabině zněla čeština od jedenácti hráčů včetně Jaromíra Jágra. Právě s ním vedl Hlinka debaty o čase na ledě. Hvězdný útočník o něm s nadsázkou tvrdil, že je jako Jánošík, protože bohatým čas bral a chudým dával, ale přesto spolu došli až do konferenčního finále.
Méně si však sedl s navrátilcem Mariem Lemieuxem. Legendárnímu majiteli a hráči v jedné osobě údajně nevoněl Hlinkův styl ani komunikační bariéra. I když čeští hráči jako Milan Kraft vzpomínají na tu dobu v dobrém, Hlinkovo angažmá v ocelářském městě skončilo předčasně po čtyřech zápasech nové sezony.
Osudná srážka s prádelnou
Všechny plány a budoucí úspěchy zhatilo pondělí 16. srpna 2004. Hlinka se vracel z Karlových Varů, chtěl si zahrát golf a pak jet za manželkou Liběnou. Cestu mu však zkřížila dodávka Avia s prádlem, jejíž řidič František V. se rozhodl zkrátit si trasu přes plnou čáru. Náraz šel přímo na dveře řidiče a byl devastující.
Ačkoliv záchranáři na místě zjistili, že trenér nebyl připoutaný, pozdější posudky mluvily jasně. I s pásem by byla zranění neslučitelná se životem, protože konstrukce nákladního vozu pronikla hluboko do kabiny Hlinkova Superbu.
Přesto to v prvních minutách vypadalo na zázrak. Hlinka komunikoval, stěžoval si na bolest nohou a zdálo se, že vyvázne jen se zlomenými žebry a vykloubenou kyčlí. I jeho ženě Liběně volali, že je stabilizovaný a probíhají vyšetření.
Realita uvnitř jeho těla však byla mnohem horší. Utrpěl trhlinu na plicích, roztržená játra a vnitřní krvácení, které se zpočátku neprojevilo naplno. Veřejnost ještě doufala v dobré zprávy, ale v karlovarské nemocnici začínal boj s časem.
Smrt ve výtahu
Zlom nastal čtvrt hodiny po poledni. Na jednotce intenzivní péče trenér zkolaboval a lékaři rozhodli o okamžitém převozu na ARO. To se však nacházelo v jiném patře. Právě ve výtahu se Hlinkovo srdce zastavilo. Následovala čtyřicetiminutová resuscitace na nemocniční chodbě, ale ta už byla marná. Legendární kouč vydechl naposledy v půl druhé odpoledne.
Český sport ten den ztratil svou nejvýraznější osobnost. Muže, který po vítězném Naganu vtipkoval, že musí jít, aby nenastydl, a pak v soukromí kabiny plakal dojetím.
O osudech dalších osobností, které již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
