Iva Janžurová je žijící hereckou legendou, která nás baví už desítky let. Ačkoliv na plátně často řeší vztahové karamboly s humorem, v soukromí to měla trochu složitější. Její životní láskou se stal Stanislav Remunda, se kterým vychovala dvě dcery a prožila čtyřicet čtyři let. Přesto si ho nikdy nevzala. Důvodem nebylo moderní smýšlení, ale hluboká jizva z minulosti, kterou jí způsobilo první manželství.
Pro většinu z nás je Iva Janžurová symbolem nezničitelné energie. I ve svých čtyřiaosmdesáti letech stále hraje, točí a rozdává úsměvy. Málokdo ale tuší, že za jejím rozhodnutím žít „na psí knížku“ stála trpká zkušenost z mládí. Její osudový partner Stanislav Remunda, který zemřel už před třinácti lety, ji přitom miloval nade vše. Ironií osudu je, že se poprvé potkali na události, která měla patřit jinému muži.
Nezvaný host, který už neodešel
Příběh seznámení Ivy a Stanislava zní jako scénář bláznivé komedie, ve které by si sama herečka s chutí zahrála. Remunda se totiž objevil na její svatbě s prvním manželem, kameramanem Janem Eisnerem. A co víc, nikdo ho tam nezval! „Přišel nezván, sedl si, najedl se, napil a zase odjel,“ vyprávěla s gustem Janžurová.
Tehdy ani jeden z nich netušil, že právě on bude tím, kdo po jejím boku stráví zbytek života. Remunda byl v té době také ženatý, ale chemie a osud si cestu nakonec našly. I když zpočátku měla Iva obavy. Byl o čtrnáct let starší a působil jako velká autorita. „Bála jsem se, že vedle něj nebudu mít dost volnosti, kterou k životu potřebuji. On byl takový rychlý a důkladný. Nedávala jsem tomu moc velkou šanci,“ přiznala upřímně herečka. Naštěstí se mýlila a klapalo jim to přes čtyři dekády.
Rychlá svatba, ještě rychlejší konec
Než ale našla klid v náruči Remundy, musela si vypít kalich hořkosti do dna. V roce 1968 se po pouhé dvouměsíční známosti vrhla do manželství s kameramanem Janem Eisnerem. Byla to divoká doba, srpen 68, tanky v ulicích a Iva měla pocit, že jí ujíždí vlak. „Svatba byla z našeho krátkého manželství to nejhezčí. Bylo mi tehdy sedmadvacet, měla jsem pocit, že mám nejvyšší čas se usadit,“ vzpomíná na své rozhodnutí.
Jenže realita všedních dnů přišla brzy. Eisner byl bohém a pro rodinný život se příliš nehodil. Zamilovanost vyprchala a zbyla jen pachuť omylu. Manželství vydrželo pouhého půl roku, ale to, co následovalo, Ivu poznamenalo na celý život.
Ponížení před rozvodovou komisí
Rozvod v době socialismu nebyl jen administrativní úkon, bylo to veřejné praní špinavého prádla. A právě to herečku totálně znechutilo. Úřady vyžadovaly „důkazy“ o rozvratu manželství, což nutilo dva slušné lidi, aby na sebe házeli špínu. „Celý ten proces mě strašně rozrušil a znechutil navěky. Přišlo mi to nejapné a tehdy jsem se rozhodla, že už to nikdy nechci podstoupit, a proto se už nikdy znovu nevdala,“ vysvětlila herečka jasně.
Museli lhát a tvrdit, že se nenávidí, i když to nebyla pravda. „Podstata naší neshody byla v něčem jiném, křehčím, těžko definovatelném,“ dodala smutně. Právě tento zážitek byl tím blokem, kvůli kterému se Stanislav Remunda nikdy nedočkal svatby, ačkoliv o Ivu velmi stál a považoval ji za svůj „životní kapitál“.
Samota jako svobodná volba
Dnes už je Iva Janžurová dlouhé roky vdovou, i když technicky vzato vdovou není. Po smrti Remundy v roce 2012 se rozhodla, že už žádného muže do svého života nepustí. A není to z truchlení, ale spíše z pragmatismu a touhy po klidu. „Do konce života jsem připravena žít sama. Vyhovuje mi to. Žádný vztah už nechci,“ prozradila narovinu.
Vychovala dvě skvělé dcery, Sabinu a Theodoru, má vnoučata a práci, kterou miluje. Zdá se, že i bez prstýnku prožila život naplněný láskou víc než kdekterá vdaná paní. Koneckonců, papír na štěstí nikomu záruku nedá.
.jpg){kind=link}