Patřila k nejkrásnějším herečkám, jaké kdy český film měl. Jenže štěstí se jí v životě vyhýbalo, a to na plátně i v lásce. Když Irena Kačírková 26. října 1985 zemřela, bylo jí šedesát. Dnes uplynulo čtyřicet let od chvíle, kdy odešla žena, která měla talent, půvab i odvahu, ale osud jí přesto podrazil nohy.
Příliš krásná pro padesátá léta
Irena Kačírková se narodila v březnu 1925 v Praze, ale vyrůstala v Ostravě. Už jako malá měla jasno, že nechce sedět za stolem v kanceláři. Toužila hrát, a když si něco vzala do hlavy, nic ji nezastavilo. Po studiích na konzervatoři a DAMU nastoupila do Realistického divadla a brzy se stala tváří Městských divadel pražských, kde strávila téměř celý život.
Problém byl, že v době budování komunismu se její typ prostě nenosil. Krásná, noblesní a vzdělaná žena působila mezi soudružkami s rudým šátkem jako někdo z jiné planety. Kritici o ní psali, že je „typově omezená krásou“, což v překladu znamenalo, že se nehodila do rolí traktoristek.
Přesto na plátně zanechala stopu. Princezna Drahomíra v pohádce Byl jednou jeden král, profesorka ve Starcích na chmelu nebo Bílá paní z Borštejna v satirické komedii Bílá paní. Kačírková mohla zářit vedle Jany Brejchové, měla na to stát se opravdovou filmovou hvězdou. Bohužel se objevila ve špatné době na špatném místě.
Muži, kteří přišli a odešli
Na jevišti působila sebejistě, v soukromí však často zůstávala sama. Provdala se za scenáristu Josefa Aloise Novotného, s nímž měla dceru Kristinu. Jenže manželství skončilo dřív, než stačili oslavit pětileté výročí.
„Můj tatínek byl ženatý sedmkrát,“ řekla s nadhledem Kristina Novotná v rozhovoru pro Blesk.cz. „Maminka byla krásná, ale v lásce měla smůlu. Muži ji obdivovali, ale nechtěli ji jako ženu, spíš jako ozdobu.“
Z jejích lásek se nejčastěji zmiňuje hudebník Jiří Šlitr, režisér Ladislav Rychman a herec Václav Voska. A také francouzský herec Gérard Philipe, kterému v roce 1955 tlumočila při jeho návštěvě Prahy. Jestli mezi nimi bylo něco víc, to si oba odnesli do hrobu.
Herečka sama o sobě říkala, že nikdy nevyšla ven bez rtěnky a cigaret, které k ní patřily stejně neodmyslitelně jako její elegance. Bohužel právě kouření urychlilo nemoc, která ji nakonec zabila.
Rakovina, vzdor a tichý konec
V sedmdesátých letech už začala bojovat se zdravím i s režimem. Sledovala ji StB a snažila se ji přinutit ke spolupráci. Odmítla, i když jí hrozili, že přijde o práci i o dceru. A taky přišla. Nabídky z televize se vytratily, filmová kariéra skončila.
V roce 1981 se podrobila operaci žaludku a dozvěděla se, že má rakovinu. Bojovala a hrála dál, i když ji už bolesti nenechávaly spát. A jako by tušila, co přijde. Ve svých čtyřiceti letech údajně řekla: „Jednou zemřu na rakovinu a ještě budu mít infarkty.“
Dnes, o čtyřicet let později, víme, že měla bohužel pravdu. 26. října 1985 zemřela. Těsně před smrtí prozradila dceři rodinné tajemství. „Řekla mi, že měla bratra, který jako miminko zemřel. Do té doby se o tom nikdy nemluvilo,“ svěřila Kristina Novotná.
Irena Kačírková napsala svůj epitaf dávno před smrtí. V jednom z rozhovorů řekla: „Herec, je-li zchvácen k smrti, je ochoten umřít na jevišti, protože tam je jeho život.“ A přesně tak to cítila až do konce.
Její dcera o ní napsala knihu Setkání s Irenou Kačírkovou, jejími přáteli, nepřáteli a jinými zvířaty, která připomíná, že za krásou byla síla a odhodlání. Možná nezískala filmové ceny ani titul národní umělkyně. Ale zůstala ženou, která se nikdy nesklonila.
