Herec Ilja Prachař si svým hereckým umem získal obdiv několika generací diváků. Muž s výrazným moravským akcentem miloval míchání malty na chalupě i pražskou Slavii. Uvnitř skrýval osobní rozpolcenost spojenou s kompromisem, který udělal v touze po profesním uznání. Pro diváky měl do konce života zcela rezolutní vzkaz ohledně svého nejslavnějšího televizního vystoupení.
Nečekaná rada Karla Högera
Na Divadelní fakultu Ilju Prachaře komise nepřijala. Zasáhl ovšem herec Karel Höger a mladému talentu doporučil zkusit štěstí rovnou na jevišti. Prachař jej tehdy poslechl a po začátcích ve Zlíně zakotvil na více než 30 let v pražském Divadle na Vinohradech. Zde potkal svou osudovou lásku Janu.
O třináct let mladší loutkoherečka pocházela z rodiny s bohatou uměleckou tradicí. Její otec tvořil s Oldřichem Novým a dědečkem byl herec Drahoš Želenský. Rodina měla blízko i k operetní subretě Mařence Zieglerové. Podle Davida Prachaře vnesl otec do rodiny matky zdravý moravský akcent a celou ji tím přirozeně oživil.
Úspěch slavil i jako autor divadelních her a televizních seriálů. Napsal například díla Hádajú se o rozumné nebo Tři chlapi v chalupě. Divadelní prkna opustil po prodělané mrtvici a operaci nádoru na čele. Během zákroku u něj došlo k selhání orgánů a strávil čtyři dny na oddělení ARO. K hraní na jevišti se už nevrátil a soustředil se čistě na dabing. Při odchodu po pětatřiceti letech si na památku vlastnoručně odšrouboval mosaznou úchytku ze své toaletky. Tuto cennost těsně před smrtí odkázal synovi.
Stín nerudného statkáře
Část publika si obličej tohoto muže podvědomě spojuje se zapšklým pánem Trautenberkem z Krkonošských pohádek. Roli přijal rád, postupem času mu ale začala neskutečně vadit. Úspěch postavy podle něj zcela překryl jeho ostatní kvalitní filmovou práci, kam patří tituly jako Král Šumavy, Všichni dobří rodáci nebo Kladivo na čarodějnice.
„Až se to stane a nebudu mezi vámi, zakazuji vám, abyste o mně psali jenom jako o Trautenberkovi,“ svěřil se před lety Prachař. Zajímavostí zůstává, že se na natáčení slavných pohádek potkával se svou ženou Janou. Ta v seriálu vodila loutku sojky.
Negativní postoj k Trautenberkovi umocňovaly situace z běžného života. Vnuk Jakub Prachař například vzpomínal na okamžiky z rodinné chalupy v severočeských Doubicích. Cizí lidé se zde u plotu zastavovali a ukazovali dětem, jak vypadá pohádková postava ve skutečnosti. Ilja Prachař zvědavé turisty nevybíravým slovníkem posílal ihned pryč. Jisté rysy nerudného hospodáře v něm podle syna Davida částečně dřímaly. Doma například nerad viděl, když maminka rozdávala návštěvám s velkou námahou zavařené okurky.
Návrat do strany a objevování kuchyně
V roce 1968 Prachař opustil komunistickou stranu a o patnáct let později řady členů znovu rozšířil. Podle syna věděl o špatném fungování tehdejšího systému a běžně se stýkal s disidentkou Vlastou Chramostovou. Návrat pravděpodobně souvisel s touhou po udělení titulu zasloužilého umělce, pro jehož získání bylo členství podmínkou. Svého činu následně upřímně litoval.
Zcela jiné pocity zažíval při objevování nových rodinných koníčků. Z cesty do Bulharska si přivezl těžkou žloutenku, která ho na dva roky vyřadila z provozu. Doma musel dodržovat přísnou dietu a z nudy převzal velení nad plotnou. Děti jeho nové schopnosti obdivovaly, David Prachař s úsměvem vyprávěl o situaci, kdy otec navařil své oblíbené španělské ptáčky. Sám snědl tři, dětem dal po jednom a na manželku Janu jídlo vůbec nezbylo. Malá sestra tehdy kvůli opomenuté mamince i plakala.
Ve volném čase ho naplňovala vášeň pro fotbalovou Slavii. Koncem osmdesátých let dokonce sedm let zastával post předsedy občanského sdružení Odboru přátel tohoto klubu. Sportovní nadšení v rodině přetrvává, zápasy dnes navštěvuje vnuk Jakub i s malou pravnučkou Miou. V domě hercova vnuka visí na zdi obraz právě se zmíněným Trautenberkem.
Klidné loučení na nemocničním lůžku
Poslední měsíce života trávil převážně na chalupě. Míchání malty a drobné úpravy domu mu přinášely ten největší možný relax. Dva týdny před smrtí ho rodina musela převézt do vinohradské nemocnice. Manželka Jana s ním zůstala do posledních chvil.
„Jsou tu moc hezký sestřičky, tak jdi domů a neměj o mě strach,“ dodal nakonec ke své ženě smířlivě. Několik hodin po těchto slovech v srpnu roku 2005 vydechl naposledy. Nyní odpočívá na kunratickém hřbitově v Praze.
Filmové mistrovství tohoto herce můžete posoudit sami už v neděli odpoledne. Komedii Kam slunce nechodí z roku 1971 vysílá program ČT1 ve 14:40 a pro zájemce je připravena i pondělní repríza v 15:05.
