Herec a muzikant Igor Orozovič dnes slaví dvaačtyřicáté narozeniny. Televizní publikum ho nedávno vidělo v mimořádně náročné roli v úspěšné minisérii Monyová. V civilním životě dává přednost rodinnému soukromí a hudební tvorbě. Od divadelních zkoušek si rád odskakuje k netradičním koníčkům nebo tvorbě originálních linorytů.
Tíživá role v rodinném dramatu
V televizní minisérii Monyová letos ztvárnil postavu Adama Langa. Inspirací pro tento charakter byl Boris Ingr, manžel zesnulé spisovatelky Simony Monyové. Orozovič musel na obrazovce vystavět profil muže, který se z okouzlujícího partnera pomalu mění v násilníka. Odezva publika po odvysílání byla obrovská a herci se začaly ozývat ženy, které v příběhu poznaly vlastní komplikovaný vztah.
„Může se to stát každému, ale hranice, kdy vztah přejde do manipulace nebo jednostranně nezdravého vztahu, je velmi tenká,“ vysvětlil herec. Důležitým momentem je podle něj situace, kdy oběť pomoc odmítá. Přitom po ní v hloubi duše reálně touží.
Na place se musel vyrovnat s explicitními scénami. S režisérkou a celým týmem se shodli, že pro věrné zobrazení vášnivé a toxické lásky nelze intimitu obcházet. K citlivému tématu přistupoval s velkým respektem k reálným událostem a pozůstalým. Otevřeně přiznal obavy z toho, aby se z projektu nestal veřejný soud člověka po odpykání trestu. Květnové premiéry v pražském kině Lucerna se zúčastnil i skutečný syn tragicky zesnulé autorky Dominik Mony.
Rodina chráněná před blesky fotoaparátů
Své soukromí si Igor Orozovič velmi důsledně střeží. O svých partnerkách na veřejnosti dlouhé roky vůbec nemluvil a společnost mu na akcích dělali spíše herečtí kolegové. Loni na jaře ovšem udělal velkou výjimku a na sociálních sítích oznámil narození potomka. K fotografii s malými dětskými prstíky připojil pouze krátký citát Jana Wericha. Média podle jeho slov dostala základní informaci a více detailů prozrazovat nehodlá. Fanoušci se až později dozvěděli jméno dcery Elenky.
Dlouho utajovanou manželku nakonec poprvé vyvedl do společnosti až letos v květnu právě na zmíněnou premiéru. Dvojice se od sebe celý večer neodtrhla a herec z kina odbíhal na cigaretu výhradně ve chvílích volna. Identitu své životní lásky před novináři i nadále chrání. Do civilního života se mu promítají i jeho balkánské kořeny po dědečkovi ze Srbska. Sám připouští, že občas v sobě nezapře jižanský temperament, což se projevuje hlavně u hry na klavír.
Úkryt v hudbě a netradiční úlovky z ulice
Vedle domovského angažmá v pražském Národním divadle věnuje velkou část energie vlastní hudbě. S deskou Když chlap svléká tmu vyrazil před časem na turné a k písni Náušnice natočil i originální videoklip. Odmítá tvořit podbízivé rádiové hity a do svých skladeb promítá složitější příběhy inspirované realitou. Záběry k jeho hudebním klipům často doplňují rekvizity z jeho vlastního bytu. Výtvarné nadání uplatňuje také při tvorbě grafiky a linorytů. V minulosti takto ztvárnil sérii andělů strážných nebo humorný dárek pro Jiřího Lábuse.
Doma shromažďuje velmi specifickou sbírku předmětů s historií. Rád totiž navštěvuje bazary a antikvariáty, odkud si odnáší staré lampy nebo klasické starožitnosti. Útrpně to podle jeho slov snáší hlavně jeho partnerka. Sbírání těžkých desek už sice trochu omezil, ale vlastní rovnou tři funkční gramofony na kliku. Skutečnou kuriozitou je pak jeho rozsáhlá sbírka dívčích náušnic. „Začalo to už v Ostravě, kde jsem půjčoval kamarádovi byt. Když jsem se vrátil, našel jsem v něm náušnici,“ zavzpomínal v talkshow 7 pádů Honzy Dědka. Většinu dalších drobných šperků do sbírky prý jednoduše nachází ležet náhodně na ulici.
