Český zahrádkář často řeší, kam vysadit meruňku, když už na zahradě stojí třešeň a švestka. Americký profesor Sam Van Aken tento odvěký boj s prostorem vyřešil dosti originálním způsobem. Pomocí precizního roubování stvořil botanický unikát, který na jediném kmeni nese neuvěřitelných 40 druhů ovoce a kvete jako malířská paleta. Jeho strom také vrací do hry staré odrůdy, které by jinak upadly v zapomnění.
Sam Van Aken
Van Aken vyrůstal na farmě v Pensylvánii, kde získal tvrdou školu života a vztah k půdě. Později však vyměnil vidle za akademickou půdu a stal se profesorem umění na univerzitě v Syracuse. Právě tam se v něm propojily dvě zdánlivě neslučitelné identity, duše sochaře a pragmatismus zemědělce. Když se dozvěděl, že newyorská zemědělská experimentální stanice plánuje zlikvidovat své sady s prastarými peckovinami, okamžitě jednal.
Rozhodl se zachránit genetické dědictví, které by jinak skončilo v drtičce na dřevo. V jeho rukou se stromy staly materiálem pro sochu, která se mění v čase. Projekt, který původně vypadal jako bláznivý nápad, dnes zahrnuje desítky stromů rozmístěných po celých Spojených státech, od muzeí až po soukromé sbírky.
„Jeho práce stále přesahují rámec tradičních galerií a muzeí a často je prezentována ve veřejných prostorech. Dokázal zaujmout už nejen v Americe, ale také v Evropě,“ uvedl k jeho tvorbě web Feldman Gallery.
Brutální něha
A o co jde? Metoda, kterou Van Aken používá, vyžaduje trpělivost tibetského mnicha a přesnost cévního chirurga. Jde o techniku zvanou „chip grafting“ (očkování rostlin), kdy se do podnože hostitelského stromu vkládají pupeny cizích odrůd. Celý proces trvá roky. Na jeden strom postupně naroubuje desítky různých větví, přičemž musí pečlivě plánovat, kam kterou odrůdu umístí, aby strom rostl symetricky a unesl váhu budoucí úrody.
Sám autor popisuje tuto techniku bez zbytečného sentimentu. „To, co ve skutečnosti děláte, je, že zraníte strom. A pak se ho snažíte přesvědčit, že ona cizí část, kterou jste mu vložili do rány, je jeho vlastní,“ řekl pro o své metodě Sam Van Aken. Strom musí ránu zacelit, přijmout cizí těleso a začít ho vyživovat. Teprve po několika letech, kdy se roub plně integruje, začne větev plodit své specifické ovoce.
Živý archiv
Význam tohoto díla ale přesahuje estetickou rovinu. Van Akenovy stromy slouží jako genetická banka. V dnešních supermarketech najdete obvykle jednu nebo dvě odrůdy švestek, které byly vyšlechtěny pro dlouhou trvanlivost a snadný transport. Chuť a rozmanitost ustoupily logistice. Umělec jde přesně opačným směrem a vrací do hry odrůdy, které pěstovali naši předkové.
Například při své nedávné instalaci stromu v Oyster Bay na americkém Long Islandu se zaměřil na historii konkrétního regionu. Do stromů vložil odrůdy, které kdysi kultivovali původní obyvatelé z indiánského kmene Matinecock.
„Byl jsem procesem roubování prostě okouzlen. Už jen samotná myšlenka, že můžete vzít část jedné rostliny, vložit ji do jiné a ona roste, je ohromující,“ uvedl Van Aken. Zachraňuje tak chutě, které by bez jeho zásahu zmizely v propadlišti dějin. Každé kousnutí do ovoce z jeho stromu je jako cesta časem, kdy ochutnáváte to samé, co jedli lidé před stovkami let.
Návštěvníci, kteří vidí strom v plné síle, často nevěří vlastním očím. Většina roku vypadá strom celkem nenápadně, ale jaro ho promění v surrealistický objekt.
Barevná exploze
Vizuální stránka projektu bere dech. Protože každý druh peckoviny kvete v jiný čas a jinou barvou, strom se na jaře proměňuje doslova každým dnem. Od sytě růžové přes jemnou lila až po sněhově bílou. V jednu chvíli může být strom strakatý jako malířská paleta. A co teprve sklizeň. Plody nedozrávají najednou. Od července do října strom postupně nabízí různé druhy ovoce. Začíná to třešněmi, pokračuje meruňkami, asijskými švestkami, broskvemi a končí pozdními odrůdami evropských švestek.
„Když strom na jaře vykvete v různých barvách a vidíte různé druhy ovoce, jak visí na jeho větvích, tak to změní nejen váš pohled na stromy, ale celkové vnímaní světa,“ řekl Van Aken.
Další články na téma zahrada.
