Když se v sobotu odpoledne na obrazovkách ČT1 objeví křehká tvář filmové Robinsonky, málokdo v ní hned pozná dravou podnikatelku a majitelku mediální agentury. Miroslava Šafránková sice patřila k největším talentům své generace, ale dramatické okolnosti v Mexiku a touha po nezávislosti ji nakonec nasměrovaly k úplně jiné profesi. Svůj klid si dnes v ústraní úzkostlivě hlídá a na éru své největší slávy vzpomíná jen výjimečně.
Nečekaný objev na brněnské průmyslovce
Před kamerou se Šafránková poprvé objevila v patnácti letech ve filmu Přijela k nám pouť. Rodiče však trvali na dokončení středoškolského vzdělání na textilní průmyslovce v Brně. Právě tam si nadané studentky všiml režisér Karel Kachyňa a rovnou jí svěřil velkou roli v nově připravovaném snímku Robinsonka. Poutavý příběh dospívající Bláži podle předlohy Marie Majerové se natáčel v Praze, Říčanech, na přehradě Seč a přímořské scény vznikaly v bulharském Sozopolu.
Po tomto úspěchu přišly další zajímavé nabídky na natáčení. Zahrála si po boku své starší sestry Libuše v pohádce Malá mořská víla. Následně vytvořila naprosto nezapomenutelnou Borůvku v populární komedii Jak svět přichází o básníky. Její skutečný život ji však velmi brzy zavál daleko od filmových ateliérů do naprosto odlišného prostředí.
Stěhování do zahraničí a boj o zdraví dětí
Na začátku osmdesátých let odcestovala natrvalo do západního Německa. Provdala se za L. A. Steina a přivedla na svět dvě děti. Během pobytu v Mohuči úspěšně vystudovala ekonomii a získala bakalářský titul. O několik let později se celá rodina přesunula na tři roky do Mexika. Právě v Latinské Americe prožila nesmírně náročné a vyčerpávající období. Její děti v tamním tropickém prostředí vážně onemocněly a situace byla chvílemi velmi kritická.
Veškeré dění tehdy na dálku úzkostlivě sledovala její o pět let starší sestra. „Vážně jí onemocněly děti v tropické cizině. Libuška bezmocně čekala na telegram, jak všechno dopadne,“ zmínila spisovatelka Zuzana Maléřová v knize Ghetto vyvolenců. Komunikace byla v tehdejší době nesmírně složitá a obě ženy o sobě dlouhé čtyři roky téměř neslyšely. „Když sestra odletěla do zahraničí, bála se, že už ji třeba nikdy neuvidí. Ta představa ji ničila,“ dodala autorka v publikaci.
Pevné sesterské pouto a nová kariéra ve vlasti
Po sametové revoluci se manželství v Německu rozpadlo a Miroslava Šafránková se vrátila zpět do Čech. Sestra Libuše ji tehdy s obrovskou radostí vítala přímo na letišti i s kyticí v ruce a malému tříletému chlapci se rovnou představila jako teta. Po návratu do vlasti potkala překladatele Miroslava Drozdu a našla v něm druhého manžela. K herecké profesi se vrátila už jen nakrátko. Její tvář se objevila například v seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.
Místo herectví se začala naplno věnovat byznysu. Na pražské Vysoké škole ekonomické získala inženýrský titul a vrhla se do podnikání. Založila vlastní tiskovou a mediální agenturu. Své soukromí si od té doby velmi pečlivě chrání a rozhovory zástupcům médií neposkytuje.
Se svou slavnější sestrou přitom sdílela po celý život velmi pevné pouto. Narodily se ve stejném měsíci a narozeniny vždy slavily společně. Šafránková stála po jejím boku i v době těžké nemoci a byla jí silnou oporou do posledních chvil. Sama k tomu posléze uvedla, že sestra měla velkou vůli žít a nikdy se nevzdávala. „Měla totiž určitý dar prosluněnosti,“ zavzpomínala na ni dojatě.
