Jako pihovatý Tomáš z Pánů kluků okouzlil celé generace, ale na herectví zanevřel. Michael Dymek, který dnes slaví 63. narozeniny, žije klidný život v Praze, za sebou má emigraci, úspěšnou manažerskou kariéru i více než dvacet let na taneční scéně.
Pihovatý kluk, který nechtěl být hercem
Michael Dymek se do paměti diváků nesmazatelně zapsal jako malý Tomáš ve filmu Páni kluci z roku 1975, který natočila režisérka Věra Plívová-Šimková na motivy Dobrodružství Toma Sawyera. Tenkrát mu bylo dvanáct a filmová kamera si ho našla ve sportovní základní škole, kam chodil jako nadaný gymnasta.
„Moje maminka byla učitelka a já byl dost živé dítě, dneska se takovým říká hyperaktivní,“ vzpomínal pro iDNES. Natáčení mu na čas přerušilo sportovní trénink, a protože přestal růst, přerostl ho celý ročník. První honorář, který byl šest tisíc korun, využil prakticky: „Koupil jsem sobě a bratrovi kolo a mamince motor do šicího stroje,“ dodal.
Přestože si zahrál ještě ve filmech Indiáni z Větrova, Krakonoš a lyžníci nebo v seriálu Tajemství proutěného košíku, o herecké kariéře nikdy neuvažoval. Vadila mu ztráta soukromí a blízkost kamer. Místo toho se přihlásil na Státní konzervatoř, kde se začal naplno věnovat tanci.
Emigrace, dřina a nový život v Mnichově
V roce 1988 emigroval s manželkou do tehdejšího západoněmeckého Mnichova. Začátky byly tvrdé. „Dva roky jsme strávili v lágru, pracovali načerno, učili jsme se jazyk, protože německy jsme vlastně vůbec neuměli,“ popsal. Živil se manuálně, například uklízel, myl nádobí, na výstavišti pomáhal se stavbou stánků… Postupně se vypracoval až na šéfa exportního oddělení v mezinárodní firmě s elektrosoučástkami.
Po revoluci se v polovině 90. let s rodinou vrátil do Prahy. Založil českou pobočku firmy Arrow Electronics a až donedávna pracoval pro německou firmu zabývající se výrobou nábytku na míru.
Tanec z jeho života ale nezmizel. Věnoval se mu dál, byť už jen amatérsky. „Od té doby jsem tancoval v podstatě až do loňska, kdy jsem skončil v tanečním divadle Bufo, kde jsem byl členem asi pětadvacet let,“ řekl v před dvěma lety pro iDNES.
Petr Novák by oslavil osmdesát a znovu vychází jeho hitovky. „Mám mindráky z toho, jak vypadám,“ prozradil před lety
Návraty před kameru ho nelákají
Herecké nabídky ho občas potkaly i v posledních letech. Menší roli měl například v seriálech Život a doba soudce A.K., Atentát nebo Bohéma. Objevil se i ve filmu Jan Palach. Většinou šlo o příležitosti v němčině, kde se mohl opřít o své jazykové znalosti. Herectví už ale nevyhledává. „Pokaždé mi dojde, že jsem se tenkrát rozhodl správně, protože to prostředí prostě není pro mě. Já jsem Panna, mám rád, když věci mají svůj řád,“ svěřil se.
Dnes žije poklidný život v Praze, cestuje, věnuje se rodině a práci. Tančit musel přestat kvůli artróze a nové kyčli, ale na minulost vzpomíná s nadhledem. I jeho slavná líbací scéna s Magdalenou Reifovou ve filmu Páni kluci ho pořád provází. „Na rozdíl od Magdy, co tak rozněžněle vzpomínala, jak do mě v těch dvanácti byla fakt zamilovaná, já přemýšlel nad tím, jak ty lopuchy, ve kterých jsme stáli, byly strašně veliký. My chlapečci jsme prostě opožděný, no,“ řekl s úsměvem.
