Bývalá televizní hlasatelka Marie Retková slaví sedmdesáté narozeniny. Diváci si ji pamatují díky typickému krátkému účesu a širokému úsměvu, ze světa médií ale nikdy úplně neodešla. Dodnes ji mohou slýchat posluchači Českého rozhlasu, kde moderuje pořad Noční Mikrofórum. Volný čas nyní věnuje především rodině a chalupě na úpatí Šumavy.
Dětský krém a vlasy bez dlouhých proměn
Marie Retková si i na prahu sedmdesátky stále udržuje mladistvý vzhled a svěžest. Její recept na péči o pleť je přitom překvapivě jednoduchý a obejde se bez drahých kosmetických salonů. „Léta letoucí používám stejný krém, původně byl na pr*elku mých vnoučat,“ svěřila se s úsměvem. Podle vlastních slov se spíše spoléhá na genetiku zděděnou po předcích. Do žádných salonů nechodí a na kosmetiku ji neužije.
Krátký sestřih se stal jejím poznávacím znamením už v roce 1977. Tehdy nastoupila do televize s dlouhými vlasy, maskérky ji však velmi brzy ostříhaly a u tohoto stylu už zůstala. O své vlasy pečuje u stejného kadeřníka již pětadvacet let. S přibývajícím věkem nosí účes čím dál kratší. K dlouhým pramenům by se podle svých slov už nikdy nevrátila.
Život na šumavské samotě bez plotu
Před ruchem hlavního města utíká Retková s manželem Petrem na chalupu u Strakonic. Stavení společně vybudovali z bývalých chlévů a staré usedlosti. Když tam poprvé zůstala v obklopení lesů sama, každý praskot větvičky jí naháněl strach. Dnes už se nočním zvukům jen usmívá a užívá si klid. Její muž, bývalý chirurg, tráví na samotě většinu času. Ona sama se do Prahy vrací přibližně jednou týdně kvůli práci.
Zahrada kolem chalupy nemá žádné oplocení a splývá s okolní divočinou. Pěstování vlastní zeleniny a jahod manželé brzy vzdali. Záhony totiž fungovaly jako bezplatný bufet pro srnky a zajíce. Velkým překvapením pozemku je vzrostlý okrasný olivovník, který sice neplodí, ale poskytuje příjemný stín pro letní odpočinek. Zasadil ho otec jejího manžela a stromu se v horské oblasti skvěle daří.
Strategie proti slimákům a sportovní rituál
Mnohem větší starosti než divoká zvěř dělají na zahradě šumavští slimáci. Retková brzy zjistila, že s nimi nelze bojovat silou. V korytech proto pěstuje výhradně pelargonie, které těmto návštěvníkům nechutnají. Křehčí petúnie zase umisťuje do oken, kam se slimáci nedostanou. S přezimovaniem muškátů se netrápí a na jaře raději kupuje novou generaci květin v zahradnictví. Tato metoda jí šetří čas i nervy.
Kromě práce kolem domu se věnuje sportu. S manželem hraje tenis, jezdí na kole nebo lyžuje. Dlouhá léta hraje také basketbal a s partou kamarádek se v Kobylisích schází každou středu. Po hře drží pravidelný rituál, kdy popíjejí šampaňské z plastových kelímků přímo v upocených tričkách. K jejím oblíbeným nápojům patří i pivo, o které se kdysi na dovolené podělila se svou tehdy desetiletou nevlastní dcerou Alicí. Vychovávala ji od deseti let a brala ji spíše jako mladší kamarádku.
Vážná nemoc a podpora rodiny
Život na samotě přinesl i chvíle plné strachu. V roce 2001 postihlo Retkovou náhlé a masivní krvácení. V těžké situaci jí pomohlo, že byla nablízku starší dcera Alice, která jako lékařka matku okamžitě odvezla do strakonické nemocnice. Diagnóza zněla vzácný karcinom děložního hrdla, který nelze objevit ani při pravidelných preventivních kontrolách. Následovala operace a ozařování.
Velkou oporou jí byla celá rodina. Mladší dcera Magdaléna tehdy dokonce chtěla ostříhat své vlastní vlasy na paruku pro maminku. Obě dcery nakonec úspěšně vystudovaly medicínu a pokračují v rodinné lékařské tradici. Od této zkušenosti si Retková záměrně nechává v diáři více volného místa. Užívá si každou chvíli na chalupě, kde je jí ze všeho nejlépe.
