Svatý Valentýn nebo Den svatého Valentýna, tradiční svátek všech zamilovaných. Připadá na 14. února a tradičně se při něm posílají květiny, zamilované vzkazy a sladkosti. V moderní době se stal do značné míry komerční záležitostí a partneři se kolikrát předhánějí v tom, kdo za Valentýna utratí více peněz. Kde se ale tato tradice vlastně vzala?
Legenda o svatém Valentýnu
Jak už to tak bývá, příběh jeho patrona je zahalen tajemstvím. Víme, že únor byl hodně dlouho slaven jako měsíc lásky a že Valentýn obsahuje tradice křesťanské i starořímské. Kdo byl ale ten svatý Valentýn a jak se spojil nebo jak vytvořil tento starodávný obyčej?
V rámci katolické církve existují minimálně tři svatí se jménem Valentýn nebo Valentinus, z nichž všichni byli umučeni. Dle jedné legendy byl Valentýn kněz sloužící v Římě během 3. století. Císař Klaudius II. se tehdy rozhodl, že svobodní muži jsou obecně lepší vojáci než ti ženatí, takže mladým mužům zakázal sňatky.
Když ale Valentýn viděl tuto nespravedlnost, vzepřel se autoritě a pokračoval v tajném oddávání mladých párů. Když byly jeho činy odhaleny, císař ho samozřejmě odsoudil k smrti. Další hlasy však stále trvají na tom, že šlo o svatého Valentina z Terni, biskupa, jehož jméno se k svátku vztahuje. Ten byl popraven taky.
Původ Valentýna jako pohanský festival
Slavení v polovině února se objevuje cca od roku 270. Existují však i verze, že původně šlo o pohanský svátek Luperkálie, který si katolíci jen „pokřesťanštili“. Zapadalo by to do jejich taktiky brát původní pohanské zvyky a jen je oblékat do jiné verze, protože tohle platí u mnoha křesťanských prvků od svatozáře po Madonu s Ježíškem – obojí pochází z Egypta.
Luperkálie neboli februa byly slavností zasvěcenou Faunovi, tedy římskému bohu půdy a zemědělství. Stejně tak byl patronem obou zakladatelů Říma, bratrů Romula a Rema. Na počátku slavnosti se členové Luperkálie sešli v posvátné jeskyni, kde se měla o zmíněné bratry starat vlčice. Tady kněz obětoval kozu pro plodnost a psa pro očištění.
Kozí kůže se pak nařezala na proužky, namočila v obětní krvi a vynesla do ulic, kde se s ní jemně plácaly ženy i úroda. Nikdo se doteku nebál, Římané dotek vítali, protože měl přinášet plodnost po celý další rok. Ještě téhož dne daly všechny mladé ženy svá jména do urny, ze které si pak vybrali svobodní mládenci. Z toho pak vzešel pár na další rok, což většinou skončilo sňatkem.
Paštiky, trabant a fronty na hranicích. Vzpomínky na šílené dovolené v Jugoslávii za totáče
Valentýn jako den romance a lásky
Popsaný svátek přečkal prvotní vzestup křesťanství, ale na konci 5. století byl zapuzen jako „nekřesťanský“, když papež Gelasius vyhlásil 14. únor jako den svatého Valentýna. Netrvalo ale dlouho, a právě toto datum se definitivně spojilo s láskou a romantikou.
Během středověku se hlavně v Anglii a Francii věřilo, že v tento den začíná ptačí sezóna páření, což původní párovací myšlenku ještě podpořilo. Přidali se přední básníci a už to nešlo zastavit. Psané valentýnky a další projevy se objevily kolem roku 1400, nejstarší básnička je přičítána Karlu Orleánskému do roku 1415. Věnoval ji své ženě, tehdy zavřené v Toweru.
Kdo je ten Kupid?
Andělíček s lukem a šípy lásky je dnes neodmyslitelným symbolem Valentýna a taky námětem mnoha vtipů. Římský bůh Kupid má ale kořeny v řeckém bohu lásky Erodovi. Podle některých verzí jde o syna Afrodity a Área, někdy dokonce Afrodity a Dia.
Podle starověkých básníků byl Eros pohledný nesmrtelný, který si hrál s emocemi bohů i lidí a jeho zlaté šípy způsobovaly horoucí lásku v každém, koho trefil. Od helénistického období začal být zobrazován jako zlomyslné dítě s křidélky.
Pokud váš partner tedy to, že vám na Den svatého Valentýna nechce nic věnovat, omlouvá tím, že rozhodně nebude slavit nějaký americký svátek, můžete jej vyvést z omylu. Možná své rozhodnutí přehodnotí, nebo si najde jinou výmluvu, jak na vás ušetřit.
