Ve středu si připomeneme smutné výročí od chvíle, kdy český film přišel o jednu z největších nadějí. Byla uhrančivá, talentovaná a nápadně připomínala hollywoodskou hvězdu Elizabeth Taylor. Přesto se Jana Rybářová rozhodla svůj život ukončit v pouhých jednadvaceti letech. Zničila ji nešťastná láska k ženatému svůdníkovi a kruté pomluvy, které se ukázaly jako naprostá lež.
Česká Elizabeth Taylor
Režisér Václav Krška měl šťastnou ruku, když ji objevil pro snímek Stříbrný vítr. Rybářová okamžitě zazářila. Diváci i kritici se shodovali, že se zrodila hvězda světového formátu. Měla dokonalé rysy, husté vlnité vlasy a smyslné rty, přesně jako její slavná americká kolegyně Taylorová.
Během pouhých tří let stihla natočit pět filmů a její kariéra strmě stoupala. Měla našlápnuto k tomu stát se velkou herečkou, která by ozdobila desítky snímků. Osud tomu však chtěl jinak a roli ve slavné Vlčí jámě, kterou měla původně hrát, nakonec získala nedávno zesnulá Jana Brejchová.
Je to až k nevíře, ale tato obdivovaná kráska trpěla obrovskými komplexy. Při pohledu do zrcadla viděla ošklivou dívku a styděla se za své ženské tvary. Její deníky odhalují smutnou pravdu o tom, jak moc se trápila a pochybovala o svém talentu i vzhledu. Byla extrémně citlivá a zranitelná, což v drsném světě showbyznysu představovalo nebezpečnou kombinaci.
Trápení s Karlem
Její milostný život byl plný bolesti a nenaplněných tužeb. První velký vztah prožila s hereckým kolegou Karlem. Ačkoliv spolu strávili čtyři roky, jejich soužití zůstalo čistě platonické. Rybářová se fyzickému kontaktu vyhýbala, což logicky vedlo k častým hádkám a napětí. Partner ji chtěl mít pro sebe, ale ona se mu nedokázala odevzdat.
Tato situace ji psychicky vyčerpávala. Svůj deník považovala za jediného věrného přítele a svěřovala mu ty nejčernější myšlenky. Už v té době se v jejích zápiscích objevují úvahy o dobrovolném odchodu ze světa. Cítila se ztracená a neschopná zapadnout do běžného života.
Její slova z deníku, která citovaly Krajské listy, mluví za vše: „Žít neumím, lásku neumím a hlavně nevím, jak hrát. Jsem špatná, hloupá.“ Rybářová prostě propadla beznaději a měla pocit, že selhává na všech frontách.
Osudový svůdník
Vše se zlomilo při natáčení filmu Legenda o lásce v Bulharsku. Tam potkala muže, který se jí stal osudným. Přemysl Kočí, operní pěvec a herec Národního divadla, byl o mnoho let starší, a hlavně ženatý. Měl pověst notorického sukničkáře, kterému neodolala žádná žena. Rybářová se do něj bláznivě zamilovala. Kočí se sice snažil být upřímný a před svým charakterem ji varoval. „Dej si na mě pozor. Já jsem lotr, měl jsem strašně moc známostí a jsem nezodpovědný, protože jsem ženatý,“ přiznal otevřeně v dokumentu České televize.
Zbytečná smrt
Prahou se začaly šířit ošklivé drby. Lidé si šeptali, že je mladá herečka s Kočím těhotná a že rozvrací rodinu. Pro čistou a idealistickou duši, jakou Rybářová byla, to představovalo nesnesitelný tlak. Realita byla přitom zcela jiná. I tento vztah zůstal nenaplněný a herečka si zachovala svou nevinnost. Nenávist okolí a pocit viny ji však zahnaly do kouta.
Rozhodla se pro radikální řešení. 11. února 1957 si v bytě pustila plyn. Zanechala po sobě dopis na rozloučenou, který je plný rezignace a smutku. „Za všechno se musí platit. Nemohu jinak. Neumím žít život správně a patlat něco polovičatě, nemá cenu. Nijak to nebolí. Je mi jen ze sebe na nic a už se mi nechce dál. Nejsem tak cenný člověk, aby byla škoda, že nebudu,“ napsala v posledních chvílích života.
Nejsmutnější moment přišel až po její smrti. Lékař, který prováděl ohledání těla, zjistil skutečnost, že Rybářová byla panna. Veškeré řeči o těhotenství a milostných orgiích byly sprosté lži. Lékař tehdy prohlásil, že by nejraději ublížil těm, kdo tyto fámy vypustili.
👉🏻 O osudech dalších osobností, které již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
