Kristýna Boková žije s druhým manželem Lukasem Katakalidisem, který u filmu pracuje jako rekvizitář a má napůl řecké kořeny. Společně vychovávají syna a dceru a z prvního manželství s Pavlem Liškou má pětačtyřicetiletá herečka už dospělého syna Šimona Samuela. V říjnových rozhovorech popsala, jak doma zvládají péči o děti i proč by prý občas některý muž na místě jejího manžela nechtěl být.
Manžel Lukas Katakalidis a život ve dvou kulturách
Druhý manžel Kristýny Bokové je napůl řeckého původu. Společně vychovávají syna a dceru, kteří díky tomu vyrůstají ve dvou rozdílných kulturách najednou. Podle Bokové tyto rozdíly člověku více otevírají obzory. Sama v nedávném rozhovoru pro web Maminka.cz podotkla, že ani její původní rodina není úplně česká a s anglickými kořeny si doma připadají spíše jako Italové.
Když letos s Jánem Koleníkem zkoušela choreografie pro taneční komedii Tango pro 3, staral se o děti doma právě manžel. Příprava na natáčení trvala zhruba čtyři měsíce a Boková chodila trénovat po večerech, jakmile její slovenský kolega dorazil do Prahy.
Ke svému založení a chování k mužům řekla, že je z tanečního prostředí zvyklá na fyzický kontakt a přenesla si to i do běžného života. „Ano, mám-li k němu blízko, moc ráda se dotyčných dotýkám. Až mi občas někdo řekne: hele, tvůj muž bych nechtěl být… Jen já to tak nemyslím, nic po chlapech nechci, nechci tím dávat najevo, že má naději si dělat naděje, nároky… Ten dotyk je výrazem mé osobnosti,“ řekla pro Novinky.cz.
Doplnila, že emocionálně vyzrálí muži poznají, že v jejím případě nejde o sexuální podnět, ale o fyzický projev toho, že má lidi kolem sebe ráda.
Tři děti a první manželství s Pavlem Liškou
Před vztahem s Lukasem Katakalidisem byla Boková vdaná za herce Pavla Lišku. Vzala si ho záhy po studiích tance a narodil se jim syn Šimon Samuel, který je dnes už dospělý. Právě těhotenství a porod tehdy zasáhly do jejích hereckých začátků. Kvůli narození syna přišla o hlavní roli plaché Išky ve filmu Pusinky, protože režisérka Karin Babinská s úsměvem zhodnotila, že z herečky už po porodu nejde udělat pannu.
Mezi nejstarším synem a dvěma mladšími sourozenci je větší věkový rozdíl. Boková říká, že na děti neexistuje jeden univerzální návod a u každého musí hledat vlastní způsob, jak spolu fungovat. U synů si zvykla na větší přímočarost, za podstatnější ale považuje odlišnou povahu každého z dětí. Skloubit práci a péči o rodinu pro ni znamená přijmout, že nelze držet všechno ve stejné intenzitě.
„Asi jsem dnes smířenější s tím, že rovnováha neznamená, že je všechno každý den dokonale vyvážené. Někdy je víc práce, jindy je víc rodiny. Důležité pro mě je, aby se to v delším čase nějak přirozeně srovnalo a abych neztratila sama sebe,“ řekla herečka. Energii podle svých slov čerpá z obyčejného času, kdy může být s mužem a dětmi pohromadě a nikam nespěchat.
Mateřství a věk se promítly i do toho, jak přistupuje k oblékání. Současné módní trendy dle svých slov nesleduje, obdivuje však ženské šaty od návrhářky Hany Noble a některé kousky už ze šatníku vyřadila. „Určitě krátké triko nad pupík. Jsem matka a crop top už úplně není nic pro mě,“ prozradila.
Rodina Johna Boka a vztah se sestrou Jenovéfou
Narodila se 23. července 1981 v Hradci Králové do rodiny disidenta Johna Boka a výtvarnice Jitky Bokové. I když navenek působí křehce a jemně, má v sobě divokost a tvrdost a nebojí se mluvit sprostě. V dětství si přitom nepřipadala nijak výjimečně a akční, společenské rodiče brala jako přirozenou součást života. Až zpětně vnímá, jak moc toto zázemí formovalo ji i její o jedenáct let mladší sestru Jenovéfu Bokovou, která se rovněž věnuje herectví.
Kvůli jedenáctiletému rozdílu brala Jenovéfu od začátku jinak než běžnou mladší sestru a měla potřebu ji chránit a starat se o ni. Dnes je pro ni sestra velkou oporou, přestože mezi nimi občas dojde i na hádky. Podle Bokové ale spor nemusí vztah rozbít a může ho naopak pročistit, pokud si po něm dokážou říct, že se mají pořád rády. Vedle sestry má také staršího bratra. Když v jejím dospívání odešel z domova, stýskalo se jí po něm natolik, že zhruba čtrnáct dní nosila z nostalgie jeho volné skejťácké džíny a mikiny.
Taneční průprava a nové role
Tanec, který v mládí studovala, ji sice nikdy neživil, pohybové dovednosti ale zúročila v divadle bratří Formanů nebo u filmu. Na plátnech se poprvé výrazněji objevila v roce 2004 ve snímku Horem pádem. Následovaly filmy Obsluhoval jsem anglického krále z roku 2006, Medvídek z roku 2007 nebo Občanský průkaz z roku 2010, kde hrála učitelku Lenku Pivoňkovou. V televizi dostala roli státní zástupkyně v seriálu Hrdina, který se vysílal loni a předloni.
V minulosti také v pražském Karlíně vedla kavárnu a zázemí pro maminky s názvem Divoké matky. „Ten původní nápad bych si vzala klidně zpátky, ale některé věci bych už udělala úplně jinak,“ řekla k této složitější zkušenosti. Letos v říjnu vstoupila do kin komedie Tango pro 3 režisérky Lenky Kny, v níž hraje grafičku Julii, které se rozpadne život a dostane se do televizní taneční soutěže. Letos má v filmografii také snímky První hvězda a Vyvolený a na příští rok je v plánu seriál V zájmu dítěte.
