Televizní diváci znají Josefa Langmilera jako uhlazeného elegána s nezaměnitelným sametovým hlasem. Charismatický herec přitom vyrůstal v naprosté chudobě a o svou první manželku se s divadelním kolegou neváhal doslova porvat. Jeho herecké mistrovství připomene kriminální drama Smrt za oponou, které vysílá ČT1 v neděli 12. dubna ve 22:20.
Dětství ve stínu obecní pastoušky
Všechno začalo v obci Želeč nedaleko Tábora. Langmilerova rodina přežívala ve velmi skromných podmínkách obecního bytu. Matka musela velmi brzy odejít za prací do jiného města a výchovu malého chlapce převzali prarodiče. Malý Josef Langmiler jim proto zcela přirozeně říkal mami a tati.
Svoji biologickou matku naopak vídal zcela minimálně. „Vyrůstal jsem obklopen řadou tetiček, které nebyly o mnoho starší, než jsem byl já, a tak jsem je vnímal jako sestry. Naopak svoji skutečnou maminku jsem viděl tak málo, že jsem ji považoval za tetičku a říkal jsem jí Mařka,“ svěřil se před lety Langmiler v rozhovoru pro deník Aha.
Pravého otce nikdy nepoznal. Téma otcovství u nich doma podléhalo přísnému utajení. Otec sice posílal na syna peníze, částka ale na důstojné vyžití nestačila. Sám Langmiler si rád historku o svém původu trochu přibarvoval. „Jistý šlechtic překvapil maminku, když odpočívala na mezi,“ popisoval často s úsměvem svůj údajný aristokratický původ.
Každodenní rvačky o kolegyni
Po náročných studiích na pražské konzervatoři našel lásku u své spolužačky Ljuby Benešové. Usilovně o ni bojoval. „Byl milý a pozorný a dovedl dělat psí kusy, aby vás získal. A to teda dělal, protože jsem se napřed přece jenom trošku bránila,“ zavzpomínala Benešová. Společně vyrazili do prvního velkého angažmá v Ostravě.
Langmiler se brzy vypracoval v hlavní hvězdu divadelního souboru. O ty největší role se často dělil s kolegou Jiřím Adamírou. Z divadelních partnerů se rychle stali opravdoví sokové i v osobním životě. Adamíra jeho manželku po čase svedl.
Následovalo mimořádně bouřlivé období plné emocí. „Pepík byl gentleman a Adamíra dravec a lovec. Ten potřeboval pořád dobývat a ulovil i Ljubu. Pepík byl z toho nešťastný, denně se prali v klubu. Museli je od sebe trhat,“ popsal vyhrocenou situaci režisér Antonín Kachlík. Benešová se s manželem rozvedla a Adamíru si nakonec vzala. Vztah jim ale nevydržel a její nový partner ji opustil kvůli herečce Haně Maciuchové.
Garsonka v centru jako bezpečné útočiště
Zklamaný Langmiler přesídlil zpět do Prahy a nastoupil do Divadla E. F. Buriana. Vztahům se delší dobu cíleně vyhýbal a soukromí si pečlivě střežil. Užíval si svobody a obdivu žen, kterým imponoval jeho podmanivý hlas. Zamilovala se do něj tehdejší studentka režie Věra Chytilová.
Vztah nabral na obrátkách během natáčení filmu Červnové dny. „Chytilová jejich vztah brala vážně a toužila s ním mít dítě. S Bohdalovou chvíli i bydleli. Langmiler se tehdy nechtěl moc vázat. Žil spíše volnomyšlenkářským svobodným životem,“ upřesnil Kachlík. Langmiler se nakonec vrátil do své staromládenecké garsonky.
Opravdový zlom přišel až v pražské Měšťanské besedě. Tam potkal divadelní kostymérku Evu a rychle si ji získal svým vybraným chováním. „Dost mě přitahoval, měl něco do sebe, měl úžasné charisma,“ prozradila o začátcích vztahu jeho druhá manželka. Svatba na sebe nenechala dlouho čekat. Manželé posléze přivítali na svět dceru Evu. Během tohoto období navíc Langmiler dostával hodně filmových i seriálových rolí. Zahrál si například nevěrného manžela v seriálu Žena za pultem, za což schytal od divaček plno výhrůžných dopisů.
Odevzdání loveckých zbraní
Práce na divadelních prknech ho začala postupně vyčerpávat. Normalizační doba přinášela role, kterým chyběla hloubka. Občas ztrácel nervy a na zkouškách se dostával do křížku s nadřízenými. Pokud cítil z hlediště chlad, dokázal představení zkrátit vypuštěním celých odstavců textu. K tomu se přidaly potíže se zubní náhradou.
Ztratil svou obvyklou dokonalou dikci a v polovině osmdesátých let podal z minuty na minutu výpověď. Útěchu hledal na své milované chalupě. Věnoval se myslivosti a s rodinou se potkával spíše o víkendech. Zcela ztratil radost ze života a dokonce prodal všechny své lovecké zbraně.
Zdraví ho zrazovalo stále častěji. Potýkal se s těžkým odvápněním kostí. Po prodělané mrtvici navíc ztratil schopnost mluvit a rozvinula se u něj demence. Péče v domácím prostředí vyžadovala obrovské úsilí a manželka za ním nakonec denně docházela do nemocnice.
Svou ženu stále poznával a upínal na ni zrak. „Byl to svéráz a světák, který miloval společnost. Vždy říkal, že by si přál zemřít u výčepního pultu s pivem v ruce. Bohužel se mu to nepodařilo,“ uzavřela vyprávění Eva. Langmiler zemřel v srpnu 2006 ve věku třiaosmdesáti let.
