Byl mladý, krásný, talentovaný a měl našlápnuto k velé herecké kariéře. Ivan Luťanský, herec Národního divadla a idol své generace, však nečekaně zemřel v roce 1983 během své cesty po Vietnamu. Oficiální zpráva mluvila o autonehodě, ale jeho blízcí se s tím nikdy nesmířili. Po čtyřiceti letech tvrdí, že důkazy ukazují něco mnohem temnějšího.
Herec s duší dobrodruha
Ivan Luťanský se narodil 19. dubna 1953. Vyrůstal na pražském Žižkově a k herectví se dostal oklikou. Vyučil se u Dopravních podniků jako elektromechanik, ale pak uspěl u přijímaček na DAMU. Ve stejném ročníku měl spolužáky, kteří později patřili mezi nejznámější české tváře. Byli mezi nimi Simona Stašová, Zdeněk Žák nebo Jana Paulová.
Právě ta na něj v rozhovoru pro Reflex.cz vzpomínala s úsměvem. „Jednou na Silvestra nám hodil do chalupy vojenskou dýmovnici, když jsme se nahaté myly v lavoru. Musely jsme pak v minus deseti běhat po sněhu. Měl prostě bujnou fantazii,“ řekla.
Jeho kolegyně Taťjana Medvecká popsala Luťanského jako „okouzlujícího darebáka, vtipného a pohotového“. V Národním divadle si ho všiml režisér Miroslav Macháček a obsadil ho jako Laerta do slavného Hamleta. Všichni mluvili o nové hvězdě. Měl charisma, energii a tvář, která patřila k divadlu i k filmu.
Vedle hraní měl Luťanský i nebezpečné záliby. Fascinoval ho šerm, zbraně a karate. Prý dokázal rukou rozseknout cihlu. Bratři Luťanští spolu často trénovali. Někdy až moc tvrdě. Jednou jeden druhému z lásky vrazil nůžky do zad.
Cesta do Vietnamu, která skončila tragicky
Na jaře 1983 dostal nabídku, která v tehdejším Československu zněla skoro neuvěřitelně. Do Vietnamu ho pozval vedoucí sekretariátu Národního divadla Ivo Kubeš, jehož jméno se později objevilo na seznamech StB. Cestu vyřídil během jediného dne. „Táta ho varoval, ať nikam nejezdí. Mluvil o válce a o tom, co všechno tam může potkat. Ale máma mu poradila, ať jede,“ vzpomínal bratr Štěpán Luťanský v pořadu 13. komnata.
Ivan psal domů, že Vietnam je nádherný. Pak ale přišla zpráva, že zahynul při dopravní nehodě. Podle oficiální verze se převrátil džíp, ve kterém jel. Rodina to přijala s podezřením. Když se chtěli se zemřelým rozloučit, tamní úřady oznámily, že tělo je majetkem státu. Matka se ale nedala a po úplatku zaměstnankyni pitevny mohla syna vidět. „Byl namalovaný, to je jejich zvyk. A měl v hlavě zastrčenou kytičku. Evidentně byla díra v hlavě,“ řekl Štěpán Luťanský pro iDNES.cz.
Rodina později zjistila, že na Ivanově čepici byly zbytky střelného prachu. Zprávy z Vietnamu se lišily v datu i místě nehody. Tři verze, tři popisy, žádná jistota. Svědek Antonín Kubeš, bratr Iva Kubeše, držel linii oficiální nehody. Jeho bratr se rodině ozval až po třech letech. „Nikdy se to nevysvětlilo. Všechno zůstalo zahalené mlhou. Kdyby řekli, že byl zastřelen, udělám za tím čáru,“ řekl Štěpán Luťanský.
Nejasnosti, které trvají dodnes
Příběh herce, který byl na vrcholu sil, se stal symbolem záhadné éry osmdesátých let. Rodina se nikdy nedočkala jasné odpovědi. Po sametové revoluci se pokusili případ znovu otevřít, ale bez výsledku. Zůstaly jen dohady a pocit, že za smrtí může být něco víc než jen nehoda.
Po letech se do Vietnamu vydal také Ivanův synovec Štěpán mladší. Chtěl pochopit, co se stalo. „Vyrůstal jsem v rodinné křivdě, která poznamenala mé dětství,“ řekl pro Reflex.cz. Při cestě zjistil, že způsob pitvy, který tehdy rodinu zaskočil, je ve Vietnamu běžný. Pravdu ale nenašel. Jen řekl, že pochopil, proč jeho strýc psal o tamním východu slunce s takovou úctou.
Ivan Luťanský zemřel 1. srpna 1983. Bylo mu třicet let. Krátce před smrtí měl slíbenou hlavní roli ve Strakonickém dudákovi, při znovuotevření Národního divadla. Nedožil se jí. Jeho příběh zůstal neuzavřený stejně jako Hamlet, kterého hrál. Česká televize dnes ve 13:55 uvede pohádku Meluzína, kde si Ivan Luťanský zahrál jednu z hlavních rolí.
