Diváci si ji pamatují především jako živelnou ženu z dnes už kultovních komedií, která k životu přistupovala s obrovskou energií. S naprosto stejným nadhledem a svérázným humorem se Helena Růžičková postavila i složité lékařské diagnóze. Jak navíc později prozradil režisér Zdeněk Troška, představy veřejnosti se dodnes překvapivě rozcházejí i v tom, co oblíbenou herečku nakonec skutečně stálo život. Právě dnes by slavila devadesáté narozeniny.
Z původních dvou týdnů byly tři roky
Lékaři odhalili u Růžičkové rozsáhlé nádorové onemocnění v dutině břišní v srpnu roku 2002. Prognózy byly tehdy velmi špatné a personál nemocnice jí dával pouhých čtrnáct dní života. Publicistka Marie Formáčková vzpomínala, že si tehdy Růžičkovou brala na pár dní domů a ošetřující lékařka jí doporučila odvézt i všechny její věci. Tělo prý bylo plné metastáz a návrat do nemocnice se neočekával.
Růžičková se ale s takovým osudem nechtěla smířit a nemoc brala s obrovskou vůlí. „Prostě jsem zatla zuby a rozhodla se bojovat,“ svěřila se tehdy pro iDNES.cz. Během léčby ztratila 60 kilogramů a skončila na invalidním vozíku. Věřila, že přežila právě díky své původní nadváze. Lékařka Ivana Pavlíková později potvrdila, že Růžičková nakonec získala nad nádorem navrch a sama dodávala personálu odvahu.
Smích a paruka místo strachu
Při těžkých chemoterapiích přišla Růžičková o vlasy. Místo lítosti si ale pořídila paruku a ze své holé hlavy si dělala legraci. Koupila si velké umělé uši a s humorem tvrdila, že být bez vlasů je senzace přinášející pocit očisty. Ve spolupráci s Marií Formáčkovou v té době začala psát knihu Deník mezi životem a smrtí.
Tvrdila, že člověk si musí dělat z nemoci legraci, jinak by umřel na strach. Její recept spočíval ve víře a v tom brát rakovinu jako běžné onemocnění žlučníku. Herec Václav Glazar vzpomínal, že Růžičková měla v plánu nemoc v sobě jednoduše ukecat. Svou profesi přitom brala stále smrtelně vážně. Podle režiséra Zdeňka Trošky se vždy naučila text naprosto přesně podle scénáře a byla obrovskou profesionálkou.
Ztráta nejbližších a věštecké nadání
Před vypuknutím vlastní nemoci musela Růžičková čelit velkým rodinným tragédiím. V únoru 1999 zemřel její třiačtyřicetiletý syn Jiří. Čtyři roky po něm odešel navždy i její manžel, za kterého byla provdaná od roku 1955. V této těžké době se opírala o své věštecké schopnosti, které věřila, že má, a které dle ní zdědila po matce.
Kolegům z branže často četla budoucnost z kávové sedliny nebo z ruky. Zpěvačce Haně Zagorové předpověděla pozdní svatbu s cizincem, což se naplnilo sňatkem se Štefanem Margitou. Herečce Martě Vančurové oznámila příchod nemoci celých deset let před odhalením nádoru. Úspěšně varovala Naďu Urbánkovou před autonehodou a Františku Ringu Čechovi vymluvila zamýšlenou emigraci.
Skutečná příčina odchodu
Růžičková sama sobě do budoucnosti nehleděla. Výjimku udělala až po stanovení vážné diagnózy. Tehdy zjistila datum svého odchodu a oznámila, že rakovina nebude tím hlavním důvodem. S ledovým klidem prohlásila, že ví, kdy odejde za svým manželem a synem.
Zemřela 4. ledna 2004 v plzeňské nemocnici. Její poslední proroctví se údajně naplnilo. Přes dlouhý boj s rakovinou plic a břišní dutiny stála za jejím skonem jiná komplikace. Zdeněk Troška potvrdil, že Růžičková odešla kvůli selhání ledvin. „Nakonec vlastně Helenka ani nezemřela na rakovinu, ale na selhání ledvin. Dodneška jsem si nepřipustil, že je mrtvá,“ řekl Troška v pořadu Tajemství Heleny Růžičkové. Režisér s ní měl mimořádně blízký vztah a pracovali spolu třicet let. Podle jeho slov tvořili jednu duši ve dvou tělech.
Helenu Růžičkovou připomene už příští týden TV Nova filmem Slunce, seno, jahody, který uvede v pátek 19. června od 20:20.
