Sibiřský permafrost vydal svědectví, které fascinuje i děsí zároveň. Francouzští experti dokázali v laboratorních podmínkách oživit prastarý patogen, jenž zůstal uvězněn pod vrstvami ledu a bahna od dob, kdy po Zemi kráčeli mamuti. Tento „zombie virus“ přežil v nehostinných podmínkách neuvěřitelných 48 500 let a po rozmrazení se vrátil do plné síly. Objev přepisal virologické tabulky a otevírá nepříjemné otázky o tom, co dalšího se skrývá v tající půdě za polárním kruhem.
Rekordman z jezera Jukeči
Mikrobiologové se dlouhodobě zaměřují na oblasti věčně zmrzlé půdy, která vlivem klimatických změn postupně odtává. Právě v hloubce 16 metrů pod dnem jezera Jukeči v Jakutsku narazili na biologický unikát. Izolovaný organismus dostal jméno Pandoravirus yedoma. Druhá část názvu odkazuje na typ permafrostu, v němž byl nalezen, ta první zase na jeho nezvyklou velikost a mytologickou Pandořinu skříňku.
Stáří 48 500 let z něj činí absolutního rekordmana mezi oživenými viry. Překonal tak předchozí nález stejného týmu z roku 2014, kdy se podařilo probudit patogen starý 30 000 let. Experti z univerzity v Aix-Marseille potvrdili, že i po tak dlouhé době v nečinnosti je virus schopen infikovat hostitelské buňky a množit se.
Jde o jasný signál, že permafrost funguje jako dokonalý konzervační box. Absence kyslíku, tma a neutrální pH vytvářejí ideální podmínky pro přežití biologického materiálu po celá milénia.
Český expert krotí vášně
Zpráva o oživení viru vyvolala v laické veřejnosti obavy z nové pandemie. Odborníci však situaci vnímají střízlivě. Nově objevený Pandoravirus je totiž specialista, napadá pouze měňavky (jednobuněčné organismy) a lidské buňky ignoruje. Přesto je tento objev zásadní, jak potvrdil i český virolog Jiří Černý z České zemědělské univerzity v Praze.
„Zmražení v případě virů neznamená, že je zabijete, ale jen to, že se nemohou množit a vyvíjet. Je to jako kdyby pro ně po dobu zmražení přestal existovat čas. Když je ale rozmrazíte a poskytnete jim vhodné hostitelské buňky, na kterých se mohou replikovat, začnou normálně fungovat,“ řekl pro Blesk.cz RNDr. Jiří Černý.
Z hlediska medicínské virologie je tento konkrétní gigantický virus pro člověka neškodný. Odborníci jej využívají jako modelový organismus k ověření hypotézy, že patogeny mohou v ledu přežít věky. Pokud to dokáže virus napadající měňavky, s vysokou pravděpodobností to zvládnou i jiné, pro člověka nebezpečnější mikroorganismy.
Skutečná hrozba číhá jinde
Jean-Michel Claverie, vedoucí francouzského týmu, upozorňuje na širší kontext. Permafrost pokrývá čtvrtinu severní polokoule a jeho tání se zrychluje. V ledu mohou být zakonzervovány viry a bakterie, s nimiž se imunitní systém moderního člověka nikdy nesetkal, nebo patogeny, které považujeme za vymýcené, jako jsou pravé neštovice.
Virolog Eric Delwart z Kalifornské univerzity upozorňuje, že pokud v ledu přežijí velké viry, ty menší a jednodušší, které napadají savce, mají šanci na přežití ještě vyšší. Riziko se zvyšuje s tím, jak se člověk posouvá hlouběji do Arktidy kvůli těžbě surovin. Právě tam může dojít k osudovému kontaktu.
Tragédie na poloostrově Jamal
Obavy odborníků se opírají o konkrétní tragické zkušenosti. Teoretické hrozby se změnily v drsnou realitu v létě roku 2016 na Sibiři. Vlna veder tehdy způsobila roztátí permafrostu, v němž leželo tělo soba uhynulého na antrax před více než 75 lety. Spory bakterie Bacillus anthracis se uvolnily do půdy a vody.
Následky byly fatální. Zahynulo více než dva tisíce sobů a nákaza se přenesla i na lidi. Desítky místních pastevců skončily v nemocnici a jeden dvanáctiletý chlapec na následky infekce zemřel.
„Děti na Sibiři jedly maso sobů, kteří uhynuli a byli zamraženi v permafrostu. Národy na severu Ruska toto dělají poměrně běžně, protože to je maso, které s nadsázkou řečeno, jako byste vyndali z mrazáku. Ale tyto děti se bohužel nakazily bakterií antraxu a zemřely,“ popsal incident virolog Černý.
Co bude dál
Odborníci pokračují v mapování sibiřského podzemí. Jejich cílem je identifikovat rizika dříve, než dojde k nechtěnému úniku. Paradoxně tak oživují staré viry proto, aby vyvinuli postupy, jak se proti nim bránit. Klimatické změny postupují a Sibiř vydává svá tajemství rychleji, než by si mnozí přáli.
Zatímco se svět soustředí na mutace současných respiračních chorob, v ruském bahně tiše čekají biologičtí pamětníci dob, kdy člověk ještě nebyl pánem tvorstva. Je na nás, zda budeme připraveni, až se ledová krusta definitivně prolomí.
