Herečka Eva Horká slaví padesáté deváté narozeniny. V osmdesátých letech patřila k nejobsazovanějším tvářím u nás a zazářila také na prknech Národního divadla. Později se však stáhla do ústraní, začala vyučovat herectví a věnovat se spiritualitě. Z obrazovek zmizela i kvůli svým pevným zásadám ohledně filmových scénářů.
Zkoušky plné slz a raketový vzestup
Cesta k divadlu u ní začala v rodinném kruhu. Maminka oplývala pěveckým talentem a nadanou dceru v touze po herectví silně podporovala. Po konzervatoři získala Horká ještě před plnoletostí vysněnou roli Ofélie na prknech Národního divadla. Režisér Miroslav Macháček po ní vyžadoval absolutní odevzdání.
Zkoušení tehdy dle Horké provázely silné emoce. Jednou na ni Macháček dokonce křičel a poslal ji s pláčem do kanceláře, protože zjistil, že produkce seriálu Rodáci zjišťuje její časové možnosti. Konflikt nakonec vyprchal a herečka slavila v roli obrovský úspěch. V angažmá na první scéně strávila celkem pět let.
Situace se proměnila s příchodem uměleckého šéfa Ivana Rajmonta. Během práce cítila z jeho strany silnou nedůvěru, dostala doporučení k odchodu a rozhodla se jít vlastní cestou.
Před kamerou si ji diváci zamilovali jako Zdeničku Kalvodovou v Rodácích nebo jako mladou zubatou v pohádce Perinbaba. Objevaila se také v pohádce Kde bydlí štěstí, kteoru v neděli ve 14:05 uvede ČT1. Sama přiznává, že chtěla v mládí záměrně hrát negativní postavy. Přání se jí splnilo ve studiové pohádce Jeníček a Mařenka, kde ztvárnila rovnou dvojroli macechy i ježibaby, což ji každodenním dotykem se zlem naprosto psychicky vyčerpalo.
Konec v Mladé Boleslavi a boj s úzkostmi
Šestnáct let spojila svůj profesní život s Městským divadlem v Mladé Boleslavi. Zpočátku si velmi pochvalovala rodinnou atmosféru souboru. Nálada se dle ní zhoršila po výměně vedení.
Při hodnoceních opakovaně slýchala tvrdé výtky směřující k její přílišné citovosti a údajné netýmovosti. Tyto tlaky výrazně prohloubily její úzkosti a po dlouhém rozhodování nakonec oblíbenou scénu opustila.
Psychické potíže provází její život dlouhodobě. Poprvé se výrazně projevily ve dvaceti sedmi letech. Prožívala tehdy těžké čtyřleté období hlubokých depresí.
Stabilitu dnes nachází v duchovním rozměru. Už v dětství si zkoušela přepisovat Bibli vlastními slovy a v sedmnácti letech začala s tichými meditacemi. Hledání vnitřního klidu patří k jejím každodenním rituálům dodnes.
Zásadový postoj k utajeným scénářům
Nabídky na natáčení herečka dostává neustále, většinu z nich ale odmítá kvůli zvláštním praktikám produkcí. Režiséři jí často kvůli utajení odmítají předem poskytnout celý scénář. Znalost kontextu a poselství postavy je pro ni přitom nutností. Z tohoto důvodu například nepřijala roli matky hlavního hrdiny v ceněném filmu Šarlatán.
„Tahle tendence sem jde,“ posteskla si herečka. Podobná situace se opakovala u seriálu pro Netflix. Menší roli zpočátku vzala, ale neustálé doprošování o text ji natolik psychicky vysílilo, že projekt pouhé dva dny před ostrou klapkou opustila.
„Pokud nemáte hlavní roli nebo větší prostor v tom či onom filmu, nedostanete scénář,“ dodala zklamaně. Práce na roli pro ni zkrátka postrádá smysl bez možnosti prostudovat celkový rámec příběhu.
Učitelská dráha a radost v rodině
V současnosti se věnuje především výchově herecké generace na vyšší odborné škole. Nikdy se nevdala a zůstala bezdětná. V minulosti tvořila pár s kolegou Petrem Vackem. Obrovskou radost jí přináší výborný vztah s letitým tatínkem.
Spojuje je specifický anglický humor a vášeň pro dobré jídlo. Otec bravurně zvládá recepty po zesnulé mamince a při návštěvách nesmí na stole nikdy chybět jeho vynikající guláš či domácí štrúdl. Energii doplňuje při obyčejných činnostech, moc ráda vaří a podniká dlouhé procházky do přírody.
