Tanečnice a herečka Eva Asterová zasvětila velkou část svého profesního života divadelním prknům. Dnes devětašedesátiletá zakladatelka oblíbené pražské scény Image má za sebou také několik výrazných filmových rolí. Zahrála si v úspěšných českých komediích i válečných dramatech a dodnes aktivně vymýšlí zcela nová choreografická představení.
Z baletní přípravky k zahraničním zájezdům
Vyrůstala v pražském Podolí ve vilce nedaleko Kavčích hor spolu se dvěma mladšími sestrami. Otec dcery pravidelně trénoval k fyzické vytrvalosti a společně na procházkách poznávali přírodu. V pěti letech si poprvé oblékla baletní úbor u své tety. Ta působila jako sólistka baletu Národního divadla a malou neteř přivedla do světa velkého jevištního umění. Asterová brzy nastoupila do baletní přípravky a objevila se v dětských rolích ve slavných operách Dalibor a Rusalka. Následně úspěšně absolvovala Taneční konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze.
Po studiích získala angažmá jako sólistka Pražského komorního baletu pod vedením Pavla Šmoka. S tímto známým souborem vystupovala v pražském Rokoku a Divadle ABC. Pravidelně vyráželi také na zahraniční zájezdy do Holandska nebo Austrálie. Ve pětadvaceti letech musela slibně rozjetou kariéru přerušit kvůli mateřským povinnostem. Narodila se jí dcera Linda a později syn Marek. Na čas pak zakotvila v Černém divadle Jiřího Srnce. Tam na jevišti zaskakovala za svou těhotnou sestru Danu.
Živé nože před kamerou a role ve francouzštině
Filmoví diváci znají její tvář z mnoha populárních snímků z osmdesátých let. Hrála manekýnku ve filmu Smrt krásných srnců a ztvárnila roli Kateřiny ve válečném dramatu Signum laudis. Zásadní výzvou se pro ni stala role Žanety Hazardové v komedii Anděl svádí ďábla. Tam musela odříkávat veškeré texty ve francouzštině a postavit se před skutečného vrhače nožů. „Měla jsem opravu strach, jestli vydržím stát bez hnutí před nožem letícím na mě a neuhnout,“ zavzpomínala herečka v rozhovoru pro Taneční magazín.
Odlišnou hereckou polohu si vyzkoušela v úspěšné komedii Co je vám, doktore?. Roli pracovnice výpočetního střediska Veroniky si televizní diváci mohou připomenout právě dnes. Snímek v neděli odpoledne od šestnácti hodin vysílá stanice ČT1. Asterová se tehdy potkala před filmovou kamerou se Zdeňkem Svěrákem a zahrála si postavu s úplně jiným charakterem, než má ona sama v reálném životě.
Vlastní divadlo místo neustálého cestování
Na přelomu devadesátých let stála s manželem Alexandrem Čihařem před velkým životním rozhodnutím. Její muž tehdy působil jako baskytarista v kapele Bacily Václava Neckáře a trávil hodně času na koncertech mimo Prahu. Manželé chtěli být více spolu a založili vlastní scénu Divadlo Image. Odhodlání je neopustilo a brzy našli stálé zázemí v divadelním sále v Pařížské ulici. Tam hráli nepřetržitě čtyřiadvacet let. Později se celý soubor přesunul do zrekonstruovaných prostor bývalého kina na Národní třídě.
Asterová v divadle působí jako umělecká vedoucí a autorka všech představení. Vymýšlí choreografie a propojuje moderní tanec s pantomimou a magickými prvky v černém kabinetu. „Každé nové představení je vlastně takové nové miminko, o které se musím starat,“ vysvětlila ke své každodenní tvorbě. Soubor pravidelně vyráží na obrovská zahraniční turné a beze slov baví publikum po celém světě. V Izraeli dokázali během dvou týdnů odehrát sedmnáct představení pro šestnáct tisíc diváků.
Volný čas zaplnila vnoučata a trénink se psem
V početné rodině se umělecký talent dědí dál. Její sestra Monika se stala architektkou a provdala se za hudebníka Karla Vágnera. Sestřenice Jitka Asterová pro změnu zakotvila u herectví. Práce na divadelních představeních zabírá tanečnici velkou část života. I přes vysoké pracovní nasazení si nachází čas na odpočinek venku v přírodě. Ráda pečuje o svou zahradu a často jezdí na kole po českých cyklostezkách. Úplně nejvíce volného času ale věnuje rodině a svým milovaným vnoučatům.
