Před kamerou rozdávala Helena Růžičková smích v desítkách filmových rolí a se stejnou energií přistupovala k vlastnímu životu. Její pražský byt i venkovská chalupa trvale praskaly ve švech pod náporem přátel. Herečka vyloženě milovala společnost a pro nečekané hosty měla vždy dveře otevřené, připravenou horkou kávu i stůl plný jídla.
Věčně plný dům a káva v obývacím pokoji
Helena Růžičková podle svých knižních vzpomínek patřila k lidem, kteří nadevše milovali společnost. Z jejího pohledu bylo nemyslitelné, aby od ní kdokoliv odcházel s prázdným žaludkem. „U nás to zase vře jako v úlu. Nevadí mi to, naopak, mám návštěvy ráda a neumím si bez nich život představit,“ svěřila se herečka ve svém knižním deníku.
Lidé pro ni znamenali mnohem víc než dokonale uklizený byt a přísný řád. Neustálý proud přátel brala jako samozřejmost a všechny s radostí hostila. „U nás byly vždy dveře otevřené, každý kdykoliv dostal kávu a něco k tomu. Ať už míchaná vajíčka, nebo jsme otevřeli vepřové ve vlastní šťávě a namazali ho na chleba. Nesnesla bych, aby se jen tak sedělo nasucho,“ vzpomínala Růžičková.
Ruch v bytě si dokonce vyžádal i praktické změny v chodu domácnosti. „Časem jsme se dopracovali k tomu, že jsme už ani nechodili do kuchyně vařit kávu. Přímo v obýváku pořád stála rychlovarná konvice a jen se do ní dolévala voda. Instantní i mletá káva byly neustále každému k dispozici,“ dodala.
Záložní spotřebiče a obrovský nadhled
Úplně stejný režim panoval také na jejich chalupě. Přátelé tam byli srdečně vítáni v kteroukoliv denní dobu. Nával hostů a s ním spojený zmatek vyřešila herečka s obrovským nadhledem a domácnost prozíravě vybavila dalšími spotřebiči. „Na chalupě máme pro jistotu varné konvice tři. To kdybychom nějakou nemohli najít. Otec je totiž neuvěřitelný bordelář,“ vysvětlila tehdy Růžičková se svým typickým humorem.
Kolegové z oboru na ni proto často vzpomínali jako na ženu s obrovským srdcem a pevnými názory. Byla velmi přímočará a temperamentní. Když ji něco rozčílilo, dala to svému okolí bez váhání najevo, ale stejně rychle dokázala vše odpustit. Společnost ostatních lidí jí pomáhala překonávat i ty nejtěžší chvíle a plný dům pro ni představoval tu největší životní oporu.
Jevištní úspěchy a nečekaný prodej zeleniny
Filmoví tvůrci vnímali její obrovský talent už od šedesátých let. Odborníci ji tehdy přirovnávali k italským hvězdám a zažívala obrovské úspěchy na divadelních pódiích v Česku i v zahraničí. Režisér Jaroslav Papoušek ji obsadil do role Heduš v komedii Ecce homo Homolka. Tam naplno ukázala schopnost propojit břitký humor s hlubokým lidským citem a zapsala se do paměti diváků scénou s osamoceným tancem v lese.
Její slibně nastartovanou uměleckou dráhu na začátku sedmdesátých let přerušil tříletý zákaz činnosti. Tehdejší předsedkyně Svazu dramatických umělců Jiřina Švorcová jí navrhla jít na rok prodávat zeleninu s naivní představou brzkého zapomenutí jejího jména.
Hlad po filmování a rázovitý venkovský humor
Po nucené pauze se Růžičková vrátila před kameru s obrovskou chutí do práce a vděčně přijímala komediální nabídky. Zahrála si v celé řadě odlehčených snímků včetně parodie Zpívej, kovboji v režii amerického emigranta Deana Reeda. Své působení na place uměla trefně komentovat. Později na besedě s diváky suše prohlásila, že pokud se chce pan režisér vidět ze všech stran, mohl si raději koupit zrcadlo.
Mnohem víc prostoru dostala v sérii letních komedií Slunce, seno pod taktovkou Zdeňka Trošky. Její postava rázovité jihočeské paňmámy Škopkové se stala pro mnoho diváků naprosto nezapomenutelnou. Herečka do ní vložila obrovskou míru autenticity, patrnou třeba ve scéně s usedavým pláčem u romantického filmu s markýzou Angelikou.
Boj za slabší a role kuchařky Anny
Skutečně dramatická herecká příležitost přišla s postavou kuchařky Anny Urbanové v seriálu Vlak dětství a naděje z roku 1988. Režisér Karel Kachyňa jí svěřil roli ženy s laskavým srdcem, která o svou rodinu bojuje s obrovskou zarputilostí. Tato postava do značné míry odrážela její skutečnou povahu a vnitřní sílu.
Růžičková se v civilním životě ráda zastávala slabších, pomáhala dětem z dětských domovů a podporovala menšiny. O svém vlastním osudu i zdraví rozhodovala vždy s nesmírnou energií a životním úskalím čelila s naprosto nezlomnou odvahou. Herečku minulý týden připomněla TV Nova filmem Kameňák 2, což byla její poslední filmová role vůbec. Snímek je stále dostupný na Oneplay.
