Herečka Ljuba Krbová a spisovatel Ondřej Neff zasvětili dlouhých dvacet let budování vlastní unikátní zahrady v japonském stylu. Ze zcela rovného a zanedbaného pozemku kousek za Prahou dokázali vlastníma rukama vytvořit dokonalou soukromou oázu. Uprostřed kapradin, bonsají a jezírek nacházejí útočiště před okolním světem a potvrzují, že dokonalost se často skrývá právě v drobných nedokonalostech.
Změna od základů
Společný projekt herečky a spisovatele začal ve Zvoli u Prahy už koncem 90. let. Původní podoba pozemku nabízela pouze zcela rovnou zanedbanou plochu, kterou obehnal obyčejný drátěný plot. Původní majitelka přizvala k návrhu krajinnou architektku, jež rovinatý prostor jemně zvlnila.
„Oba dva jsme do japonských zahrad takzvaně zažraní,“ svěřila se herečka před lety v rozhovoru pro Novinky. Když se do domu přistěhoval Ondřej Neff, začala pro zahradu zcela nová společná kapitola. Manželé se shodli, že nechtějí budovat přesnou kopii asijských chrámů, ale vytvoří českou zahradu obohacenou o typické japonské prvky a detaily.
Voda a kousek přírody
Dvojice postupně začala rozšiřovat zeleň a dodávat místu potřebnou hloubku. Původně zamýšlené suché jezírko nahradili skutečnou vodní plochou, která zrcadlí oblohu. Prostor oživil zurčící potůček, který manželům zcela nahradil zvuk zapnuté televize. Postupně přibyla kamenná pítka, dřevěný můstek a útulný altán v rohu zahrady, kde rádi tráví klidná rána u snídaně.
Kameny si pečlivě vybírali v okolí a skládali z nich tematické kompozice. Během dlouhých dvou dekád šlo o velmi pozvolnou přeměnu, která probíhala spíše po malých krůčcích než ve velkých a předražených skocích.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Soukromí a moment překvapení
Japonská zahrada vyžaduje vytvoření menších prostor, kde se návštěvník postupně seznamuje se všemi zákoutími. Vstup lemují těžká dřevěná vrata, která dávají jasně najevo začátek odděleného světa. Uvnitř zahrady člověk nikdy nevidí celý pozemek najednou. Každý krok po šlapácích odkrývá nové zajímavé detaily, ať už to jsou bonsaje, keramické lucerny nebo skryté cestičky.
Nechybí ani ryze zenová část za domem tvořená pouze bílým pískem a tmavými kameny, již spisovatel považuje za ten vůbec nejčistší kus celé zahrady.
Kompromisy v českých podmínkách
Manželé při osazování zahrady respektovali tuzemské klimatické podmínky a sáhli po jehličnanech, tújích, buxusech nebo skalnících. Oblíbené bambusy po tuzemské zimě mnohdy bojují o přežití a asijské listnáče nejsou pro českou kotlinu ideální volbou.
„Je jasné, že z české borovice nikdy japonský stromek neuděláte,“ přiznává oblíbená herečka s tím, že ji každoročně trpělivě tvaruje k obrazu svému. Ani jeden z partnerů však nelpí na absolutní dokonalosti. Vědomé nedokonalosti a přirozený růst stromů vnímají spíše jako žádoucí přínos než vadu na kráse.
Rozdělení úkolů na zahradě
Péče o rozlehlý pozemek představuje úvazek na plný úvazek. Práce se ale v domácnosti přirozeně rozdělila. Ondřej Neff zastává kreativní část, vymýšlí velké přesuny rostlin a celkové proměny, zatímco Ljuba Krbová na sebe bere pravidelnou údržbu. Každý den poctivě pleje, stříhá, zalévá a dohlíží na tvarování stromků. Vysněnou cestu za asijskými předlohami podnikli až po mnoha letech, kdy zahradu znali především z knih a odborných seminářů.
