Před třemi lety proletěla světem zpráva, že se zemské jádro zastavilo. Titulky věštily apokalypsu, ale my jsme stále tady. Ve skutečnosti šlo o nepochopení složité geofyzikální studie. Ale co kdyby se to stalo doopravdy? Co kdyby se ten žhavý motor pod našima nohama skutečně zasekl a přestal generovat magnetické pole?
Konec neviditelného štítu
Zemské jádro funguje jako sofistikovaný dvousložkový motor. Jeho pevné srdce plave v oceánu roztaveného kovu a právě tento tekutý vnější obal je pro nás rozhodující. Pohyb roztaveného kovu v této vrstvě totiž funguje jako gigantické dynamo, které vytváří magnetické pole Země. Kdyby se tento pohyb zastavil, naše planeta by přišla o svůj ochranný štít.
Bez magnetosféry by se Země stala snadným terčem pro vesmírné živly. Sluneční vítr, což je proud nabitých částic letících od Slunce, by začal bombardovat atmosféru plnou silou. Ozonová vrstva by dostala zásah, ze kterého by se nevzpamatovala. Ultrafialové záření by dopadalo přímo na povrch a spálilo by vše, co není ukryté pod zemí nebo vodou.
Technologie by šla ke dnu jako první. Satelity na oběžné dráze by se uškvařily během hodin. GPS, internet, bankovní systémy, to vše by přestalo fungovat. Na povrchu by elektrické sítě čelily takovému přepětí, že by transformátory jeden po druhém vybuchovaly. Lidstvo by čekal návrat do doby kamenné, co se technologií týče.
Planeta bez kůže
Pohled na sousední Mars nám dává docela přesnou představu o tom, jak tento příběh končí. Rudá planeta totiž dle poznatků z posledních let kdysi měla atmosféru i vodu, ale když její jádro vychladlo a magnetické pole zmizelo, sluneční vítr ji proměnil v mrtvou pustinu.
„Sluneční vítr a radiace jsou zodpovědné za odtržení marsovské atmosféry. Proměnily Mars z planety, která mohla podporovat život, v mrazivý pouštní svět,“ řekl na toto téma Bruce Jakosky, hlavní vyšetřovatel mise MAVEN pro NASA. Stejný osud by čekal Zemi. Atmosféra by se pomalu vytrácela do vesmíru a s ní i tlak, který udržuje vodu v kapalném stavu. Oceány by se vypařily a zanechaly by po sobě jen solnou poušť.
Život v mikrovlnce
Zvířata by katastrofu pocítila okamžitě. Mnoho druhů, od velryb po včely, využívá magnetické pole k orientaci v prostoru. Bez něj by jejich migrační trasy ztratily smysl. Ptáci by bloudili a hynuli vyčerpáním, mořští živočichové by končili na mělčinách. Ekosystémy by se zhroutily.
Pro lidi by pobyt venku znamenal hazard se zdravím. Radiační zátěž by stoupla na úroveň, která už poškozuje DNA. Rakovina kůže by tak byla nevyhnutelnou. Pokud by lidstvo přežilo, muselo by se přesunout do podzemních krytů a vycházet jen v noci.
Fáma, která obletěla svět
Proč se o tom vlastně bavíme? V roce 2023 publikovali vědci Yi Yang a Xiaodong Song studii v časopise Nature Geoscience, která zkoumala rotaci vnitřního pevného jádra. Data naznačovala, že se jeho rotace vůči plášti zpomalila, nebo dokonce mírně obrátila.
Média si to vyložila po svém a vznikl poplašný mýtus o zastavení celého jádra. Ve skutečnosti šlo jen o změnu relativní rychlosti vnitřní kuličky, což je přirozený cyklus trvající asi sedmdesát let. Tekuté vnější jádro, tedy onen generátor magnetického pole, pracuje dál bez přestávky. A naštěstí pro nás, zemské dynamo má palivo ještě na miliardy let.
