Byl symbolem moudrosti a laskavého humoru, národ ho zbožňoval. Za zdmi vily na Kampě však Jan Werich nebyl jen tím dobrotivým králem z pohádky. Jeho soukromí skrývalo paralelní životy, nemanželského syna i kruté zacházení se ženami, které ho milovaly. Zatímco na plátně rozdával smích, jeho manželka Zdenka a milenka Manon platily za jeho genialitu vysokou daň.
Tajný syn v ředitelském křesle
Dlouhá léta se o tom jen šeptalo v divadelních kuloárech. Oficiální verze životopisu Jana Wericha uvádí jedinou dceru Janu. Realita byla složitější. Legendární herec po sobě zanechal i syna, který se narodil 30. května 1956. Jiří Petrášek, dnes ředitel obchodní akademie, se o svém původu dozvěděl až v dospělosti od adoptivních rodičů. Biologická matka ho odložila do kojeneckého ústavu, což byla v padesátých letech pro dítě z „lepších kruhů“ drsná startovní čára.
Podoba je nezpochybnitelná. Stejná postava, stejný hlas, gesta, která se nedají naučit. Petrášek dokonce původně nosil otcovo jméno. „Dokonce mám i nějaké papíry. A díky nim jsem zjistil, že jsem se první rok života jmenoval Jan po otci. Teprve po roce takzvaný lidový soud pro Prahu západ rozhodl na základě žádosti adoptivních rodičů, že budu Jiří,“ řekl Petrášek pro deník Aha!.
Werich o synovi věděl. Nikdy se k němu ale veřejně nepřihlásil. Důvod byl prostý a pragmatický. Jeho rodina byla pro něj posvátná instituce, kterou nehodlal ohrozit skandálem. Potvrdil to i herec Josef Vinklář. „Werich měl ženy rád, ale nikdy by nerozbil rodinu,“ řekl pro Novinky.cz. Syn tak vyrůstal v jiné rodině, bez otcovského vlivu velikána, jehož geny v sobě nezapřel.
Osudová Francouzka s tragickým koncem
Matkou utajovaného syna nebyla jen tak ledajaká fanynka. Manon Chaufour byla baletka s francouzskými kořeny, žena s obrovským šarmem a talentem. S Werichem se sblížila pravděpodobně už v roce 1947 při práci na hře Divotvorný hrnec. Byla to ona, kdo na jevišti v roli němé Zuzany pronesla k vodníkovi Čochtanovi ona tři osudová slova: „Mám tě ráda“.
Vztah to nebyl chvilkový. Trval léta a odehrával se v době, kdy byl Werich na vrcholu sil. Manon byla bohémka, maximalistka, která sobě ani ostatním nic neodpustila. Po narození syna v roce 1956 však z Werichova života zmizela. Odešla do Německa, do Komické opery v Berlíně, kde začala nový život pod jménem Manon Ehrfur.
Její konec byl smutný, stejně jako osud mnoha žen, které prošly Werichovým životem. Zemřela na infarkt v sanitce v roce 1970, cestou z představení, které nedohrála. Werich na ni prý i po letech vzpomínal s nostalgií. Byla to jedna z mála žen, která se mu vryla hluboko pod kůži, ale musela ustoupit jeho kariéře a pohodlí.
Trpitelka ve stínu génia
Všechny Werichovy úlety a paralelní vztahy musela tiše snášet jeho manželka Zdenka, rozená Housková. Brali se v roce 1929 a vydrželi spolu až do smrti. Řídila ekonomický chod Osvobozeného divadla, šila kostýmy a vytvářela manželovi zázemí, bez kterého by jeho tvorba nebyla možná.
Cena za soužití s národním umělcem byla ovšem vysoká. Zdenka trpěla psychickými problémy, které se s věkem zhoršovaly. Věděla o jeho nevěrách. Věděla o tom, že je nenapravitelný sukničkář. Přesto zůstávala. Werichova povaha měla totiž i svou stinnou stránku. Scenáristka Tereza Brdečková to ve své knize popsala přesně. „Podle Jiřího Voskovce měl v sobě Werich vždycky krutou stránku, která se projevovala v jeho vztahu k ženám. Miloval je a potřeboval, ale zároveň je trápil a manipuloval s nimi,“ uvedla Brdečková ve své knize O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha.
Konec jedné éry
Příběh Werichových žen nemá happy end. Manželka Zdenka zemřela v dubnu 1980, Jan Werich ji následoval v říjnu téhož roku. Jejich dcera Jana, která se celý život snažila vyrovnat s otcovým stínem a bojem s alkoholem, podlehla rakovině jen o pár měsíců později ve věku 46 let. Zůstala jen legenda o moudrém klaunovi. A kdesi v Děčíně ředitel školy, který má v rodném listě vymazané jméno Jan.
O osudech dalších herců a hereček, kteří již nejsou mezi námi, si můžete přečíst ZDE.
