Dolský mlýn uprostřed skal Českého Švýcarska zná každý, kdo někdy viděl Pyšnou princeznu. Dnes je z něj tiché místo s atmosférou, kterou nejde napodobit. Zbyly z něj sice jen zbořené zdi, ale síla příběhu, který se tu psal celé půl tisíciletí, je cítit v každém kameni.
Mlýn, který přežil pět století
Na soutoku říček Kamenice a Jetřichovická Bělá stojí zbytky Dolského mlýna. V písemnostech se objevuje už v roce 1515. Tehdy to byl tříkolový mlýn, který mlel obilí z celého okolí. Místní sedláci k němu chodili pěšky nebo s povozy, a cesta do hlubokého údolí patřila k těm náročnějším.
V šestnáctém století byl mlýn součástí benešovského panství, později připadl k Bynovci. V roce 1696 ho koupil Jan Kryštof Pohl a jeho rodina tu zůstala více než dvě stě let. Za jejich působení se mlýn přestavěl do barokní podoby, v níž pracoval až do začátku devatenáctého století.
Když se řeka Kamenice začala využívat pro plavení dřeva, proud vody pro mlýnská kola slábl. Mlynáři proto přidali pivovar a palírnu, aby se uživili i jinak. Nakonec z mlýna vznikla výletní hospoda s hotelem. Kdo chtěl, mohl sem dokonce připlout na lodi ze Srbské Kamenice. V době, kdy se do krajiny teprve začínali vydávat turisté, to bylo výjimečné místo.
Když filmaři přepsali dějiny
Po válce zůstal Dolský mlýn opuštěný. Vlhkost a zima udělaly své, a tak místo pomalu mizelo pod nánosy času. Pak ale přišli filmaři a z ruin udělali legendu. Právě tady se v padesátých letech natáčela Pyšná princezna. Krátká scéna z pohádky přinesla mlýnu nesmrtelnost.
Kvůli natáčení ale došlo i k zásahu, který by dnes nikdo nepřipustil. „Tady na té terásce stála budova hotelu, která doplňovala restaurační zařízení. To je právě to, co překáželo filmařům. Takže s tou budovou udělali celkem krátký proces – odstřelili ji. Kvůli šesti vteřinám odstranili celou budovu,“ řekl pro pořad Prima Česko mluvčí Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov.
Dnes má Dolský mlýn jiný osud. Od roku 2007 je kulturní památkou a starají se o něj dobrovolníci. V roce 2010 jejich práci smetla povodeň, voda stoupla až do prvního patra. Přesto se sem vraceli a kameny, které voda odnesla, zase stavěli zpět. Mlýn se tak stal symbolem vytrvalosti, kterou v sobě ten kraj vždycky měl.
Místo, kde se potkává minulost a legenda
Dolský mlýn by se dal považovat za učebnici lidských osudů. Historie se tu mísí s pověstí, kterou znají snad všichni, kdo se o místo zajímají. Vypráví o mlynářově synovi, který se po letech vrátil domů jako bohatý muž. Rodiče ho prý nepoznali a v noci ho zabili, protože chtěli jeho zlato. Když pochopili, co provedli, matka se utopila v řece a otec skončil svůj život mezi zdmi mlýna.
Od té doby se podle pověstí v noci mezi ruinami objevují postavy a ozývají podivné zvuky. Lidé, kteří sem chodí, mluví o zvláštní energii a tichu, které působí až neskutečně. Tomáš Salov k tomu říká: „Pokud sem návštěvníci přijdou večer, mohou tady občas spatřit podivuhodné světelné efekty. Jsou to ale různé skupiny fotografů, kteří sem chodí fotit i v noci a pomáhají si umělým osvětlením.“
