Státní aparát definitivně utáhl šrouby u oblíbených flexibilních úvazků, které známe jako DPP a DPČ. Z dříve levné a bezstarostné práce na dohodu se stala složitá administrativní disciplína. Letošní úpravy přinášejí přísnější dohled, povinnou evidenci a pro mnohé firmy i nečekané výdaje. Éra nenápadných brigád tak dostává definitivní trhlinu, dohodáři už se tolik nevyplácí a společnosti mění své zaběhnuté strategie.
Konec levných brigád
Dohody o provedení práce (DPP) dlouhé roky fungovaly jako ideální nástroj pro rychlé posílení pracovních týmů. Zaměstnavatelé z nich těžili absolutní volnost a brigádníci zase peníze bez zbytečných průtahů a odvodů. Tento model je však po úpravách minulostí. Nová pravidla zavedla neúprosný režim sledování příjmů i odvodů.
Hlavní novinkou pro letošní rok je úprava limitu u dohody o provedení práce. Zde došlo k posunu směrem nahoru, což pracovníkům mírně uleví. „O pětistovku více si budou moci vydělat zaměstnaní na dohodu o provedení práce (DPP), aniž by museli hradit odvody sociálního a zdravotního pojištění,“ uvedla daňová poradkyně Monika Lodrová pro portál Pravniprostor.cz. Nová hranice pro odvodovou povinnost tak činí dvanáct tisíc korun.
Povinné hlášení státu
Každá drobná výpomoc nyní spadá pod přísný dohled České správy sociálního zabezpečení. Úředníci vyžadují detailní evidenci všech pracovníků na dohodu. Firmy posílají pravidelná měsíční hlášení bez ohledu na výši výdělku konkrétního zaměstnance. Kdo tento krok podcení, riskuje tučné pokuty a tahanice s kontrolory. Z dřívější anonymity se stala naprostá transparentnost.
Past jménem DPČ
Dohoda o pracovní činnosti si zachovává svůj specifický status a odlišná pravidla. U této formy zůstává limit pro odvody pevně ukotven na původních hodnotách. Částka činí přesně čtyři tisíce pět set korun.
Překročení této pevně stanovené hranice znamená pro všechny zúčastněné okamžitou účast na sociálním a zdravotním pojištění. Výdaje stoupají a zisk pracovníka klesá. Hodí se tak převážně pro stabilní spolupráci s pravidelným výdělkem.
Výhodou je naopak vyšší ochrana pracovníka a budování nároku na důchod. Zaměstnanci s touto smlouvou získávají jistoty blížící se standardnímu úvazku. Zaměstnavatel si musí vyčlenit čas na složitější mzdovou agendu.
Nárok na volno
Zcela zásadní obrat nastal v právech samotných dohodářů. Zákonodárci jim přiznali výsady patřící dříve výhradně kmenovým zaměstnancům s běžnou smlouvou. Letošní praxe potvrdila bezpodmínečný nárok na placenou dovolenou po splnění konkrétních časových podmínek.
Firmy kvůli tomu přepisují zaběhnuté procesy a přeškolují své personalisty. Náklady na externisty pochopitelně narůstají. Někdejší výhoda extrémně levné síly tak postupně ztrácí svůj smysl.
Zaměstnavatelé musí navíc s velkým předstihem plánovat rozvržení směn pro celý měsíc. Přivolat brigádníka na poslední chvíli podle aktuální potřeby už představuje značné právní riziko. Lidé na dohodu mají tvrdě vymahatelné právo na předvídatelnou pracovní dobu.
Změna přístupu se propsala do celého trhu práce. Společnosti častěji sahají po zkrácených úvazcích a od dohod postupně upouštějí. Z hlediska přehlednosti se jim to vyplatí mnohem více.
Nová realita trhu
Volba správného typu smlouvy dnes vyžaduje kalkulačku a detailní znalost zákoníku práce. Práce na dohodu dává smysl výhradně u jednorázových výpomocí. Dlouhodobá spolupráce přes DPP přináší enormní administrativní zátěž.
Případné obcházení pravidel trestají úřady nesmlouvavě a rychle. Flexibilita českého pracovního trhu dostala tvrdou ránu a firmy se s ní učí žít. Z pohledu zaměstnanců se trh kultivoval do západních standardů. Nová situace představuje trvalý stav.
Další články na téma změn v legislativě si můžete přečíst ZDE.
