Jean-Paul Belmondo. Jméno, které evokuje rošťácký úsměv, odvážné kaskadérské kousky a francouzský šarm v jeho nejčistší podobě. Na plátně zářil jako neohrožený dobrodruh, v soukromí zůstával skromným mužem s nezlomnou energií. Jeho život byl jako film, který byste chtěli vidět znovu a znovu.
Když v roce 1959 vstoupil Jean-Paul Belmondo do světa filmu snímkem U konce s dechem, bylo to jako čerstvý závan větru do zatuchlých vod kinematografie. Režisér Jean-Luc Godard v něm našel ideálního představitele nového typu hrdiny – nespoutaného, charismatického a nepředvídatelného. Belmondo ve své roli Michela Poiccarda, drobného zločince s tragickou duší, ukázal, že filmový hrdina nemusí být dokonalý. Stačilo být opravdový.
Belmondo se na plátně pohyboval s nenuceností, která byla fascinující. Nebylo v tom nic strojeného ani křečovitého. Svým hereckým stylem nejen redefinoval to, co diváci od hlavní postavy očekávali, ale stal se i tváří nové vlny – revolučního hnutí ve francouzském filmu. To, co zpočátku působilo jako experiment, se během pár let změnilo v kult.
Diváci milovali jeho dobrodružné povahy, smysl pro humor a schopnost zahrát i toho největšího rošťáka tak, že jste mu nakonec stejně fandili. Filmy jako Muž z Acapulca, Strach nad městem nebo Profesionál se staly klasikou. Jejich hlavní hrdina, často balancující mezi zákonem a vlastními pravidly, byl vždycky tak trochu Belmondo sám. Každé postavě dal kousek své osobnosti – a právě to z něj udělalo legendu, na kterou se nezapomíná.
Život plný nebezpečí
Jean-Paul byl také známý svou ochotou riskovat. Odmítal kaskadéry a všechny nebezpečné scény hrál sám. Skákal z vrtulníků, šplhal po výškových budovách a přeskakoval vagóny jedoucích vlaků. Když se mu během natáčení Strachu nad městem podařilo na poslední chvíli chytit okapu, aby nespadl ze střechy, diváci netušili, že málem přišli o svou oblíbenou hvězdu. A on? S klidem sobě vlastním natáčel dál.
Na jeho odvaze měl podíl i jeho boxerský trénink a vrozená fyzická zdatnost. Přesto se během své kariéry nevyhnul četným zraněním. Při natáčení komedie Zvíře ho málem pokousal tygr a jednou dokonce skončil s vyraženými zuby, když dětem předváděl Tarzana. I tehdy se však smál, aby je nevylekal.
Osobní život a rodina
Jean-Paul Belmondo byl dvakrát ženatý. S první manželkou Elodií Constantin měl tři děti: Patricii, Florence a Paula. Rodinný život ho však často konfrontoval s tragédiemi. Největší ránu utrpěl v roce 1993, kdy jeho dcera Patricia zahynula při požáru bytu. I přes tuto bolest dokázal dál rozdávat radost a úsměvy. Druhou manželkou se stala Nathalie Thardivel, s níž měl dceru Stellu. Belmondo si své soukromí pečlivě chránil a odmítal rozebírat své vztahy s médii.
Jane Seymour v 74 letech jako bohyně: Na červeném koberci vypadala Dr. Quinnová lépe než mnohé třicítky
V osobním životě byl známý jako milovník žen, ale vždy se choval jako gentleman. Jeho vztahy s Ursullou Andress, Laurou Antonelli nebo brazilskou zpěvačkou Carlou Sotto Mayor byly terčem spekulací, které on sám však odmítal komentovat. Místo toho se raději bavil o filmech, které miloval.
Poslední léta a odkaz
Rok 2001 přinesl Jean-Paulu Belmondovi osudovou zkoušku. Mozková mrtvice, která ho tehdy zasáhla, mu na čas vzala schopnost pohybu i řeči. Lékaři byli skeptičtí a příliš šancí mu nedávali, ale Belmondo během náročné rekonvalescence ukázal stejnou odolnost, jakou diváci milovali v jeho filmových hrdinech. Trvalo to roky, ale Jean-Paul opět stál na nohou. A co víc, neztratil ani svůj charakteristický šarm a smysl pro humor.
Jeho poslední film Muž a jeho pes z roku 2008 byl tichou poctou jeho dlouhé kariéře. Přestože kritika snímek přijala s rozpačitostí, pro diváky šlo o symbolické rozloučení s hercem, který vnesl do francouzské kinematografie jedinečné charisma. Jean-Paul Belmondo zemřel 6. září 2021 ve věku 88 let. Diváci si jej mohou připomenout v neděli večer ve filmu Muž z Acapulca na ČT1.
.jpg){kind=link}
