Česko čeká postupné prodloužení věku odchodu do důchodu až na 67 let. Současných padesátníků se změna ještě příliš nedotkne, mladší generace s ní ale už musí počítat. Podle ekonomů navíc není jisté, že se hranice v budoucnu nezvýší ještě víc.
Kdo půjde do důchodu později
Od 1. ledna 2025 u nás platí nový systém, který každý rok o měsíc posune hranici odchodu do penze. Dotkne se všech, kdo se narodili po roce 1965. Prvním takzvaným přechodovým ročníkem je 1966, který půjde do důchodu v 65 letech a jednom měsíci. Ročník 1967 pak v 65 letech a dvou měsících. A tak to půjde dál, dokud se hranice nedostane na 67 let, což čeká ročníky narozené po roce 1989.
Ani protesty opozice ani křik odborů s tím nehly. Hnutí ANO sice poslalo reformu k Ústavnímu soudu, ten ji ale nechal platit dál. „Nárůst důchodového věku je pouze přidruženým projevem demografického vývoje a přiměřenou reakcí na něj,“ uvedl v červenci ústavní soudce Jiří Přibáň.
Ekonomka a členka Národní ekonomické rady vlády Helena Horská říká, že Česko v tomhle není žádná výjimka. „Dánové ale mají mnohem lepší kvalitu života i lepší zdravotní stav,“ řekla pro Novinky.cz. V Dánsku, Norsku a na Islandu lidé odcházejí do penze v 67 letech už teď.
Češi mají strach, že se důchodu nedožijí
Sedm z deseti Čechů má jasno. Pracovat do sedmašedesáti? Ani náhodou, jak ukázal průzkum STEM/MARK. Nejvíc se toho bojí lidé s fyzicky těžkou prací, ale také ženy a zaměstnanci s nižším vzděláním.
„Lidé se bojí, že budou víc psychicky vyčerpaní, hrozí jim vyhoření, únava a také ztráta schopnosti držet krok s novými technologiemi,“ řekla Jitka Haiderová ze STEM/MARK.
Předsedkyně Rady seniorů Lenka Desatová upozorňuje, že nestačí mluvit jen o číslech. „Vláda hlavně musí vytvořit podmínky pro to, aby lidi měli šanci se toho vůbec dožít,“ řekla. Podle ní se hranice civilizačních chorob posouvá stále níž. Infarkty, cukrovky nebo nádory se objevují už u lidí kolem padesátky. „Pokud se nezačne něco dělat, lidé se toho důchodového věku v 67 letech ani nemusí dožít,“ dodala Desatová.
Z průzkumu také vyplynulo, že jen 7 procent lidí si dokáže představit, že by svou práci dělali i v 67 letech. „Nikdy nepřesvědčíte nikoho, aby chtěl pracovat déle, pokud dříve mohl pracovat kratší dobu a měl nárok na důstojný důchod,“ připomněl ekonom Petr Brabec z Vysoké školy ekonomické.
Bude se hranice zvyšovat dál?
Otázkou zůstává, jestli hranice 67 let je konečná. „Demografický vývoj je momentálně horší, než všechny známé modely předpokládaly a porodnost klesá rychleji, než se čekalo,“ upozornila ekonomka Horská.
Vláda podle ní bude muset zvažovat další kroky, které udrží důchodový systém v chodu. „V zájmu stabilizace systému a v závislosti na zdravotním stavu populace bude nutné zapojovat se do ekonomického života třeba jen na částečný úvazek i ve vyšším věku,“ dodala.
Sociolog Tomáš Kostelecký z Akademie věd má jasno. Budoucnost práce i penze bude úplně jiná, než ji známe dnes. „Pokud budu zdravý a hlava mi bude sloužit, klidně budu dělat déle. Kdybych ale byl třeba závozník u popelářů, možná bych šel do důchodu o dva roky dříve,“ uvedl.
Odborníci připomínají, že stát by měl podporovat zaměstnavatele v tzv. age managementu, podobně jako ve Finsku. Tam se do jednoho systému propojuje škola, práce i zdraví, aby lidé mohli zůstat v kondici co nejdéle.
