Letos v únoru oslavil šedesáté narozeniny, ale do důchodu se rozhodně nechystá. Jakub Zindulka zasvětil drtivou většinu času jevišti a mnozí diváci si ho navždy budou pamatovat pod vrstvou zelené barvy z Troškovy pohádky Princezna ze mlejna. Současné pracovní tempo neplánuje polevit a energii k náročným úkolům čerpá z dlouhých výšlapů do divoké přírody.
Zelená barva a ztracený knír
Práce na filmovém zpracování pohádky Zdeňka Trošky obnášela pro představitele vodníka dlouhé hodiny v maskérně. Na natáčecí plac chodil jako úplně první a odcházel z něj poslední. „Byla to příjemná práce, byla tam docela fajn parta, ale i když to tak nevypadá, byla to i poměrně náročná práce,“ prozradil v rozhovoru pro portál eXtra.cz.
S náročnou maskou musel zacházet nesmírně opatrně. Znamenalo to celou dobu správně sedět a dávat velký pozor při jídle. Během čekání na samotné záběry se nesměl příliš hýbat, aby maskérům nepřidělával starosti.
Samotná zelená barva pak byla kapitolou sama pro sebe. Její stopy nacházel na svém těle ještě měsíce po padnutí poslední klapky. Filmování přinášelo i komické situace. Jednoho dne nečekaně skočil do vody a ztratil nalepený knír. Práce se tehdy musela na půl dne přerušit a drobná rekvizita se složitě hledala. Úsměvná byla i stavba filmového mlýna. Jeden z místních obyvatel odjel na nějakou dobu do lázní. Po svém návratu jel do práce na mopedu a na prázdné louce najednou stála stará omšelá chalupa se slepicemi a ovcemi.
Opuštěná borovička v rohu
Svému otci Stanislavu Zindulkovi se s přibývajícím věkem neskutečně podobá. Po tatínkovi navíc zdědil obrovské pracovní nasazení i hluboký vztah k řemeslu. Z dětství si uchoval jednu velmi pěknou vzpomínku na rodinné svátky.
Před lety otec přinesl domů naprosto křivou borovičku s pouhými třemi větvemi. V rohu obchodu stála úplně osamocená a nikdo z kupujících o ni nejevil sebemenší zájem. Koupil ji proto ze soucitu, aby i takovému stromku dopřál opravdové Vánoce. Rodina pak tuto podivnou borovičku s nadšením pečlivě nazdobila. Všichni měli obrovskou radost z toho, že stromek dostal šanci splnit své životní poslání v jejich obýváku.
Divadelní kombajn v plném nasazení
Jeviště a prkna ho pohlcují naplno. Kolega Vladimír Kratina ho dokonce s úsměvem označil za divadelní kombajn. Zindulka bez potíží zvládá režírovat, psát nové hry, dělat dramaturga a vymýšlet scénografii pro připravované inscenace. Aktuálně působí jako umělecký šéf amatérského souboru SPODINA a ředitel plzeňského divadla Dialog. Každodenní povinnosti mu zaberou klidně i čtrnáct hodin denně.
Běžné společenské debaty o důchodovém věku jdou úplně mimo něj. Řídí se rodinným heslem, že je mnohem lepší se utahat než zrezivět. „Vůbec si nedovedu představit svůj život bez práce. Pro mě je to smysl života. Takže pro mě je debata o tom, jestli půjdu do důchodu o dva měsíce později nebo dřív, úplně bezpředmětná, protože já nehodlám jít do důchodu vůbec nikdy,” prohlásil sebevědomě.
Letos oslavil šedesátiny a tělo se už občas ozve. Bolavá kolena mu někdy dělají potíže při obyčejném vstávání. Na jeho plánech to ale vůbec nic nemění. Se svou prací chce skončit až v momentě, kdy z tohoto světa nadobro odejde. Televizní obrazovky ho přitom nijak zvlášť nelákají a spíše si váží drobnějších projektů s hlubším poselstvím. Za zmínku stojí jeho účinkování v dokumentu Terezínští hrobaři. Ztvárnil v něm novináře podávajícího zásadní svědectví o složité době.
Bouřky a horské výšlapy
Dnes si od pracovního shonu nejlépe odpočine v tichu přírody. Vůbec ho neláká klidné letní polehávání u vody s knížkou. Mnohem víc ocení pořádný vichr, hromy a blesky v dramatické krajině.
Dovolenou tráví zásadně na horách. Tam ve svém věku bez větších potíží ujde i třicet kilometrů za jediný den. Běh mu naopak žádnou radost nedělá a po pouhých dvou stech metrech obvykle cítí naprosté vyčerpání. Ve vzácném volnu se rád vidí se svou rodinou. Z předchozího manželství s bývalou spolužačkou Kateřinou Vinickou má dvě dospělé děti. Dcera se profesně našla v psychologii a syn se naplno věnuje matematice.
