Dnešní optikou se takové poměry zdají nemožné až nepochopitelné, ale kouření bylo v minulých dobách prakticky všude. Za socialismu se u nás kouřilo na schůzích, doma, dokonce i v nemocnicích. Ostatně v jiných zemích si lidé dříve mohli zakouřit i v divadle, kuřáci holdovali běžně své vášní i na palubě letadel. Kde všude si dříve mohli zapálit cigaretu?
Základní spotřební zboží
Před listopadem 1989 nebyla škodlivost kouření žádné zásadní téma. Nejvyšší straníci měli cigarety a další tabákové produkty stále po ruce, tudíž se stali i základním spotřebním zbožím. Na své si přišli také dýmkaři, doutníky a vše ostatní vyráběly podniky, které sdružoval Československý tabákový průmysl.
Vládní požehnání
Kuřákům jako skupině obyvatel se dokonce dostalo k jejich zlozvyku vládního požehnání. Šéf odborů a ministerský předseda Antonín Zápotocký totiž po únorovém převratu 1948 prohlásil: „Tabák není k životu sice potřebný, není však nutné jen žít. Je na místě si také užít. A cigarety? To patří k lepší životní úrovni.“
Všechno s tabákem vyráběly tři hlavní továrny, v Kutné Hoře, Hodoníně a Novém Jičíně. Na krabičkách byla sice pevná maloobchodní cena, prodávaly se však dráže. Současně šlo o spolehlivé alternativní platidlo při nutnosti si někoho zavázat. Ostatně stejně fungovaly cigarety nebo alkohol v dobách války.
Děti a rodiče
Nebylo zvláštností, že děti za socialismu doma vyrůstaly doslova v bílém kouři. Hrály si totiž obvykle ve stejné místnosti, kde například rodiče sledovali televizi. No a u toho kouřili (rodiče, nikoli děti). Kuřáci se nezastavili ani u jídelního stolu, potomci tak například večeřeli a otec vedle nich luštil křížovku. Pochopitelně s cigaretou v ruce.
Během víkendů nebo svátků se navštěvovali sousedé a příbuzní, což se většinou bez cigaret neobešlo. Větrání průvanem pak často nahnalo všechen kouř právě do dětského pokojíčku. Jakékoli varování o škodlivosti tabáku se objevilo prvně až v roce 1979, navíc decentně skryté, aby nerušilo.
Nebyli jsme sami
Kouř se šířil ve vlacích i ordinacích. V televizních detektivkách dokázali drsní muži odhalovat pachatele jen s cigaretou v ruce, což se nijak nelišilo od Západu. Škodlivé látky v cigaretách byly sice poměrně podrobně popsány už v 50. letech, ale to ničemu a nikomu nevadilo. V USA se například objevovaly plakáty, kdy sami lékaři doporučovali konkrétní značku.
John Wayne, hrdina westernů a prakticky synonymum tohoto žánru, se propůjčil značce Camel. „Nemůžu si dovolit hlasovou indispozici, takže kouřím camelky. Ty jsou jemné,“ dodával k tomu.
Počátky změny
První nápisy varující před škodlivostí se objevili až koncem 60. let, u nás ještě později. První „Kouření škodí zdraví“ bylo velmi neurčité, ale šlo o počátek kampaně. Například v redakcích časopisů postupně ubývala místa vyhrazen pro kuřáky. Vyznavači tabáku se tak postupně začali cítit jak vyhnanci.
Čeští školáci v plynových maskách nacvičovali poplachy i střelbu. Pro dnešní děti je branná výchova těžko představitelná
Zdroje: Novinky, Lifee, RetroMuzeum
