Byly jí sotva tři roky, když si ji Steven Spielberg vybral pro jednu z nejpamátnějších scén filmové historie. Dnes je z Oliwie Dabrowské pětatřicetiletá žena. Ve filmu Schindlerův seznam symbolizovala nevinnost a naději, dnes ji naplňuje i v reálném životě.
Symbol filmu, který změnil dějiny kinematografie
V roce 1993 uvedl Steven Spielberg svůj opus Schindlerův seznam, vyprávějící skutečný příběh německého podnikatele Oskara Schindlera, jenž během druhé světové války zachránil více než 1200 Židů. Jedním z nejvýraznějších motivů jinak černobílého filmu byla postava malé dívky v červeném kabátku, dítěte, které symbolizovalo nevinnost uprostřed hrůz holocaustu.
Roli tehdy ztvárnila tříletá Polka Oliwia Dabrowska. Na konkurz ji přivedl dědeček, protože matka se natáčení tehdy nemohla účastnit. „Byly mi tři roky a neuvědomovala jsem si, jak velký dopad ta role bude mít. Pamatuji si, že jsem si později říkala, proč jsem jediná barevná. Holčička měla být symbolem všech nevinných dětí, které trpěly válkou,“ uvedla Dabrowská pro Svitavský deník během letošní návštěvy Brněnce.
Režisér Spielberg se při tvorbě filmu inspiroval svědectvím přeživšího holocaustu Zeliga Berkhuta. Ten viděl, jak nacistický důstojník zastřelil čtyřleté děvčátko v růžovém kabátu. Spielberg proto zvolil červenou barvu jako symbol krve i naděje.
Trauma z dětství i porušený slib režisérovi
Když Dabrowská film viděla poprvé, bylo jí pouhých jedenáct. Porušila tím slib, který dala samotnému Spielbergovi, že se na film nepodívá dříve než v osmnácti. „Byla jsem tím traumatizovaná. Nechápala jsem, co všechno se za tím skrývá,“ přiznala později v rozhovoru.
Ze samotného natáčení si pamatuje jen útržky. Scénu, kdy se má jako děvčátko skrýt pod postel, si prosadila po svém. „Strašně jsem se bála pavouků, proto jsem tam nejdřív strčila nohy a ne hlavu. Spielberg to nechal tak, jak jsem to udělala,“ vzpomněla.
Když už ji opakování scén unavovalo, štáb ji přesvědčoval malými dárky, tužkami, pery a sladkostmi. Přesto přiznává, že dětská role ji poznamenala víc, než si tehdy kdokoli dokázal představit.
Život mimo reflektory a práce v marketingu
Po Schindlerově seznamu se Oliwia objevila jen v několika menších rolích. Zájem o hereckou kariéru nikdy neměla. „Nikdo mě nepoznává, takže se s tím dá žít. Převzala jsem příjmení manžela, jen na sítích používám své dívčí jméno,“ řekla pro Novinky.cz.
Po škole pracovala v knihovně, později se živila psaním a marketingem. Miluje knihy a zvířata, což ji přivedlo i k dobrovolnictví. „Miluju psy a vím, že i malá pomoc má smysl,“ uvedla v dřívějším rozhovoru. Spolu s manželem a záchranářským psem žije v Polsku.
Do hereckého světa se však znovu vrátila alespoň symbolicky, letos v květnu totiž přijela do Brněnce na otevření Muzea přeživších, vybudovaného v areálu bývalé Schindlerovy továrny. Na kabátu měla brož s kresbou holčičky v červeném kabátku jako připomínku své někdejší role. „Artefaktem tady není vitrína. Artefaktem je člověk, který přežil,“ vysvětlila Dabrowská při slavnostním zahájení muzea pro Svitavský deník.
Pomoc uprchlíkům
Když v roce 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu, Dabrowská se rozhodla pomáhat. Na polsko-ukrajinských hranicích v Korczowé pomáhala rodinám, které utíkaly před válkou. „Našli jsme matku se dvěma dětmi, potřebovali odvoz do města blízko německých hranic. Nemohla jsem odmítnout,“ popsala tehdy pro Daily Mail.
Na Instagramu zveřejnila slavnou filmovou fotografii, kterou upravila do barev ukrajinské vlajky. „Byla vždy symbolem naděje. Ať jí zůstane i dnes,“ napsala k fotografii na Instagramu.
