Herečka Blanka Bohdanová vyměnila v mládí rodinný život za kariéru a později tvrdě narazila na politickou perzekuci. Vytouženého mateřství i stabilního zázemí s výrazně mladším manželem se dočkala až ve zralém věku. Útočiště před divadelními zákazy pak našla u malířského stojanu a vybudovala si respektovanou pozici ve světě výtvarného umění. Dnes uplynulo 96 let od jejího narození.
Smrt a kriminál
Mladá léta budoucí členky činohry poznamenaly kruté rány osudu. Její dětská láska Pepíček podlehla zápalu mozkových blan. Další partner plánoval tajný přechod státní hranice, po rychlém udání putoval na dlouhých osm let do vězení a tehdejší studentka se ocitla v přímém ohrožení svobody. Zkušenost s tajnou policií ji hluboce zasáhla a formovala její budoucí nedůvěru k politickým systémům.
„Můj první mládenec zničil kolem sebe všechno. Dodnes nechápu, jak jsem tomu mohla uniknout. Teprve daleko později jsem si uvědomila, že jsem unikla všemu. Vězení a já nevím čemu,“ řekla pro Český rozhlas. Následovalo rychlé první manželství s kolegou Miloslavem Liškou, jejich cesty se ovšem zanedlouho rozešly. Pro herečku to znamenalo brzké vystřízlivění z partnerských iluzí.
Zákaz dětí
V padesátých letech panovala v divadelním světě drakonická pravidla ohledně rodinného života umělkyň. Založení rodiny představovalo pro ženu na vrcholu sil obrovské riziko konce kariéry. „Za mých mladých let divadelní šéfové zakazovali, aby měly herečky děti. Říkali: Já za vás angažuji jiné herečky a až přijdete, tak už ty role mít nebudete,“ zavzpomínala ve své knize Život jako takový. Bohdanová současně čelila velké rodinné tragédii, rovných pět let láskyplně pečovala o umírajícího otce. Vážná nemoc v rodině definitivně odsunula myšlenky na vlastního potomka na druhou kolej.
Útěk k plátnu
Po srpnu 1968 přišel strmý pád dobře rozjeté umělecké dráhy. Zvolila si život bez stranické knížky, přišla o všechny hlavní role a musela snášet každodenní ústrky divadelního vedení. Ve volném čase proto objevila novou únikovou cestu a začala velmi intenzivně tvořit na plátno. Postupně si vybudovala respektované jméno i ve výtvarném světě. „Malování mě zachránilo, když mě odřízli od divadelní činnosti, a už jsem si ho nechala. Malování je něco úžasného a svobodného, i teď mě ochraňuje ve stáří,“ prozradila serveru Novinky.cz.
Zázrak ve zralém věku
Až po čtyřicítce našla osudového muže a skutečnou životní oporu v režisérovi. Scenárista Vladimír Kavčiak byl o osmnáct let mladší, jejich svazek přesto vydržel přesně osmnáct let. Ve dvaačtyřiceti letech přivedla herečka na svět vytouženého syna Vlada. Nucené omezení pracovní náplně tak přijala s nečekanou grácií a mateřské povinnosti si užila na sto procent. Z dřívější krasavice se stala oddaná matka.
„Užila jsem si bohatě dětství svého syna. Říkávala jsem: Díky straně a vládě si, synku, užiješ maminku,“ řekla pro týdeník Vlasta. V pozdním věku pak excelovala po boku Josefa Somra ve hře The Gin Game a naposledy se objevila před kamerou ve filmu Bastardi. Výraznou stopu zanechala v českém dabingu, hlas propůjčila i takové ikoně jako byla Marilyn Monroe ve snímku Někdo to rád horké. Závěr její cesty nastal v pražské nemocnici po vleklých komplikacích se zlomeným krčkem stehenní kosti. Zemřela 3. října 2021 ve věku 91 let.
.JPG){kind=link}