Nejslavnější role kariéry jí paradoxně omezila další příležitosti. Herečka Libuše Geprtová se divákům vryla do paměti jako uhrančivá Viktorka z filmové Babičky. Její osud nesl stíny dobrovolného mateřského osamění a celoživotního strachu z nemoci, která postupně zdecimovala velkou část rodiny. Profesionální dráhu charakterní umělkyně doprovázely bouřlivé vztahy a zcela nezaměnitelný talent.
Zrození melancholické hvězdy
Rodiče dráhu dcery zpočátku odmítali a trvali na pedagogickém vzdělání. Učitelkou zůstala Geprtová pouhý rok a brzy zamířila rovnou do karlovarského divadla. Okamžitě zde zaujala jako Manon Lescaut svými černými vlasy s pěšinkou uprostřed a magickýma očima. Zlom kariéry nastal s postavou bláznivé Viktorky v Babičce z roku 1971. Bravurně zvládnutá role divoké přírodní ženy jí vynesla obrovské uznání kritiků, bohužel si ji režiséři zaškatulkovali, a to znatelně omezilo přísun rozmanitých nabídek.
Láska ukončená v zárodku
Působení v Divadle Na zábradlí přineslo umělkyni profesní zázemí a překvapivé osobní rozhodnutí. Ve svých třiačtyřiceti letech otěhotněla s kolegou Vítězslavem Jandákem. Charismatický muž usiloval o společný život a chtěl pro nového potomka zajistit klasickou rodinu. Matka si zvolila úplně jinou cestu a slibný vztah radikálně ukončila už ve třetím měsíci těhotenství. Pro výchovu syna Svatopluka vybrala roli svobodné matky a dítěti dala výhradně své vlastní příjmení.
Tehdejší veřejnost vnímala toto rozhodnutí s obrovskými rozpaky. Zákulisí složité povahy poodhalil s odstupem času její divadelní kolega Oldřich Vlach. „Líba šla svojí, řekl bych, trošku sobeckou cestou, i když ten partner, a to vím, měl velký zájem o kontakt s ní i s dítětem,“ řekl pro CNN Prima NEWS. Vztahové veletoče pramenily z hereččiny rozpolcenosti a naprosté neschopnosti partnerského fungování. Slabší muže přehlížela, dominantní osobnosti nesnesla a dlouhodobě raději volila samotu.
Odchod po třech dekádách
Téměř třicet let představovala výrazná herečka naprostou oporu domovského Divadla Na zábradlí. Nástup nového šéfa Petra Lébla s sebou přinesl drastickou změnu celkové umělecké koncepce. Režisér pro klasicky orientovanou ženu nenašel žádné nosné role a do avantgardního pojetí vůbec nezapadala. Následovala nekompromisní výpověď a smutných pět let absolutně bez pracovních nabídek. Zpět na divadelní prkna se vrátila až těsně před svou smrtí díky principálu Karlu Heřmánkovi a muzikálu Cikáni jdou do nebe.
Konec s diagnózou v genech
Temný stín rakoviny visel nad herečkou dlouhá léta. Zhoubná nemoc předčasně vzala život otci a identická diagnóza posléze usmrtila i starší sestru Mirku. Libuše Geprtová na prevenci dbala, moc dobře si však uvědomovala hrozbu kolující v genech. Tragická úmrtí blízkých a nenadálá emigrace bratra dvojčete navíc způsobily kompletní rozpad rodiny a prohloubily její vrozené trudnomyslné samotářství.
Nemilosrdné potvrzení obav dorazilo s náhlou slabostí po běžné divadelní zkoušce. Pražští lékaři diagnostikovali rozsáhlý zhoubný nádor na mozku. Bez váhání podstoupila náročný operační zákrok a na chvíli se objevila naděje na záchranu. Optimismus brzy vystřídalo zjištění o nezastavitelném růstu dalších ložisek. Odborné konzilium nalezlo primární zasažení plic a konstatovalo smrtící postup metastáz.
Poslední týdny prožila talentovaná rodačka z Kolína v pražském hospici. Syn Svatopluk a několik nejvěrnějších přátel s ní trávili veškerý volný čas až do úplně posledních chvil. „Kdyby už to mělo být všechno, tak jsem zažila, co jsem měla,“ pronesla herečka po premiéře svého posledního představení. Nerovný boj definitivně prohrála 18. listopadu 2005.
Jako Viktorku ve snímku Babička si ji můžete připomenout v pondělí 6. dubna od 12:40 na ČT1.
