První diskotéky coby typ hudebního klubu a zábavy vznikly v našich končinách už během 60. let minulého století. Největší rozkvět tohoto typu podniku však přišel o dvě dekády později. Současně s tím se návštěva diskotéky stala společenským statusem. Kdo se zkrátka neobjevoval na „dýze“, společensky jako by neexistoval.
Dohled režimu
V éře komunistického režimu nebylo nic „jen tak“. Naprosto všechno muselo nějakým způsobem projít větší či menší mírou schvalování. A i po schválení se prováděly přísné kontroly. To se nevyhnulo ani hudební produkci. Šlo přece o nástroj západního vlivu na společnost, tudíž cokoli na tomto poli musela schválit cenzura.
Vlivem toho ovšem rostla tuzemská tvorba. Sice stále pod kontrolou, ale přece jen ve volnějším režimu. S diskotékami se také rozjela éra diskžokejů, kteří se v nějaké míře drží dodnes.
Legenda Michala Davida
Právě v osmdesátkách tu řádili největší jezdci na deskách, v jejichž čele stál Michal David a jeho dodnes nezapomenutelné piano. Elektronická taneční hudba dominovala všem hitparádám, byla zkrátka největším trendem populární hudby.
Výhodou diskžokejů byl přístup k hudbě, která nebyla jinak dostupná. Diskotéka tak byla jedinou možností slyšet tyto interprety. I když pozor, i tyto seznamy, tedy pardon, playlisty, musely nejdřív schválit straníci.
Plnoletost a tanec
„Moc dobře si vzpomínám, jak jsem tehdy chodila s holkama ze třídy snad každý víkend na diskotéku do Hutě. Ani jedna z nás tehdy nebyla plnoletá, ale na to se moc nekoukalo. Šly jsme si zatancovat, poslechnout si zahraniční písničky a seznámit se,“ vzpomínala Ivana z Liberce pro Pražský deník.
Holky z naší školky
Pro mnohé se pak naprostým zjevením stalo duo Petra Kotvalda a Standy Hložka. Jejich písničky tehdy lámaly rekordy, absolutním hitem doby se staly Holky z naší školky (použité taky jako znělka komedie Bota jménem Melichar). Dohromady je tehdy svedl hudebník, kapelník a producent Karel Vágner.
Páni kluci: Zakázaný scenárista, koktavý Lábus a žádný výkvět a smetánka za dob socialismu
Nebýt jeho, ubírala by se jejich pěvecká kariéra asi naprosto jinudy. Oba měli už předchozí zkušenosti z různých formací. Když se ale Hložek umístil v Intertalentu na stříbrném místě, Vágner mu nabídl místo v doprovodné kapele Hany Zagorové. Původně plánovaného parťáka Jana Viktorína pak v roce 1981 nahradil právě Petr Kotvald.
Můj čas
Duu to šlo perfektně, jedinečné klukovské hlasy nádherně ladily. K tomu přidali i trendy oblečení a taneční doprovod – fenomén byl na světě. Oba se záhy stali pevnou součástí dobového popu, čemuž přispívala i spolupráce se Zagorovou. Jejich kariéry se tak navzájem násobily.
Ze spolupráce mezi trojicí vzešel i další dobový megahit, píseň Můj čas. Vznikl v roce 1983 pro seriál Sanitka a Zagorová ho zpočátku neměla moc v oblibě. „Pamatuju si, že jsem tím štvala i kluky. Byla jsem zaujatá proti té základní frázi, tedy Příteli chvátej S.O.S., bylo to takové moc budovatelské,“ přiznala se zpěvačka v dubnu 2021.
Pondělní Ulice: Nevydařená rozlučka, pomoc Erikovi a potíže s Peškem
Zdroje: Denik, CSFD, Lifee, PrazskyDenik
