Zasyčení otevírané plechovky a následná sladká chuť jsou pro miliony lidí denní rutinou, pro lidský organismus však představují časovanou nálož. Představte si situaci, kdy byste čistou vodu ze svého života úplně vyškrtli a nasadili colu plnou cukru a chemie. Výsledek by nebyl jen o pár kilech navíc, ale o totálním metabolickém rozvratu, který v extrémních případech končí smrtí. A mýtus o tom, že by se tělo okamžitě bránilo zvracením, je bohužel lživý.
Sladká past a selhání obranných mechanismů
Pokud byste se rozhodli dodržovat pitný režim výhradně pomocí coly, denně byste do sebe vpravili přes dvě stě gramů cukru, což je dávka, která by na talíři vypadala šíleně. Dlouhé roky internetem kolovala populární teorie, že takové množství sladidla by žaludek okamžitě vypudil, nebýt kyseliny fosforečné, která údajně tlumí dávicí reflex.
Lékařské studie i odborné analýzy však tento „fakt“ vyvrátily jako naprostý nesmysl. Lidské tělo je bohužel schopné tekuté kalorie přijmout bez okamžitého protestu, což z coly dělá dokonalou metabolickou past. Slinivka břišní se v tu chvíli dostává pod enormní tlak a musí do krevního oběhu vyplavovat masivní dávky inzulinu, aby zvládla zpracovat náhlý příval energie, kterou játra okamžitě mění na tukové zásoby.
Mozek v reakci na cukr spouští produkci dopaminu, čímž se aktivují centra odměny. Ačkoliv bulvární titulky rády srovnávají tuto reakci s účinky heroinu, neurobiologové upozorňují, že jde o přehnanou senzaci, přestože mechanismus vzniku závislosti je na podobném principu. Tělo si na pravidelný přísun rychlé energie zvyká znepokojivě rychle a jakýkoliv pokles hladiny glukózy následně vyvolává nervozitu, únavu a neodolatelnou chuť na další doušek.
Měsíc, který změnil zdravého muže v trosku
Dopady tohoto životního stylu se rozhodl na vlastní kůži otestovat Američan George Prior, který v roce 2014 podstoupil drastický experiment. Po dobu jednoho měsíce vypil každý den deset plechovek coly, aby demonstroval, kolik cukru běžný Američan nevědomky konzumuje.
Prior začínal jako zdravý, fyzicky aktivní padesátník s atletickou postavou, ale už po pár týdnech na sobě pozoroval devastující změny. Jeho váha se zvýšila o deset kilogramů, přičemž tuk se mu ukládal primárně v rizikových partiích kolem pasu, a krevní tlak mu vyskočil z ideálních hodnot do pásma hypertenze.
Mnohem horší než fyzická proměna však byla psychická závislost, kterou si během experimentu vypěstoval. Muž přiznal, že jeho tělo začalo cukr vyžadovat s takovou intenzitou, že se nemohl soustředit na nic jiného. „Nejvíce mě překvapily ty chutě. Neustále jsem myslel na jídlo a sladké,“ popsal své pocity po skončení pokusu pro britský deník The Mirror. Návrat k normální stravě byl pro něj nečekaně obtížný, protože jeho organismus si vytvořil silný návyk na glukózové špičky a následné propady energie ho zcela vyčerpávaly.
Smrtící nedostatek draslíku
Mnohem temnější kapitolu napsal osud Novozélanďanky Natashy Harrisové. Ta za svou závislost zaplatila tu nejvyšší cenu. Zemřela v roce 2010, bylo jí pouhých třicet. Denně do sebe obrátila až deset litrů coly, čistou vodu byste v jejím jídelníčku hledali marně. Vyšetřování jejího úmrtí odhalilo, že extrémní dávky cukru a kofeinu z jejího těla doslova vyhnaly draslík. Těžká hypokalémie pak vedla k jedinému možnému konci, srdce vypovědělo službu.
Koroner David Crerar ve své závěrečné zprávě uvedl, že ačkoliv Harrisová trpěla i jinými zdravotními neduhy, konzumace coly hrála v jejím úmrtí zásadní roli. „Kdyby nebylo konzumace coly, je nepravděpodobné, že by zemřela, kdy zemřela, a jak zemřela,“ uvedl Crerar, jehož slova citoval britský list The Guardian.
Stav jejího těla před smrtí byl alarmující, protože přišla o všechny zuby, které jí musely být vytrhány kvůli totální erozi způsobené cukrem a kyselinami. Rodina vypověděla, že pokud neměla svůj nápoj po ruce, trpěla třesem a abstinenčními příznaky, které připomínaly odvykací stav u drogově závislých.
Kosti jako papír a zničené ledviny
Pokud by někdo v podobném režimu pokračoval dlouhodobě, následky by byly nevratné a fatální. Kromě pravděpodobné cesty k cukrovce druhého typu, kdy buňky přestávají reagovat na inzulin, dochází k postupné likvidaci kosterního aparátu. Kyselina fosforečná funguje v těle jako neúprosný zloděj minerálů.
V trávicím traktu na sebe okamžitě naváže vápník, hořčík i zinek. Místo aby tyto látky putovaly do kostí a zpevnily je, tělo je bez užitku spláchne do toalety. Závěry velké Framingham Osteoporosis Study hovoří jasně. Pravidelné pití coly vede k řídnutí kostí, které se stávají extrémně křehkými. Ve finále pak stačí jen nešikovný pohyb a skončíte se zlomeninou. Ledviny pod náporem cukru a kyselin kolabují a riziko tvorby ledvinových kamenů roste geometrickou řadou, což z „neškodného“ pití dělá pomalou sebevraždu.
