Daniela Kolářová 21. září oslaví své osmdesáté narozeniny a stále se aktivně věnuje herecké profesi. Práce pro ni znamená udržení psychické pohody a zároveň vítané finanční přilepšení k pravidelné penzi. Výši státního příspěvku bere s naprostým nadhledem a na rozdíl od mnoha jiných herců si na systém nestěžuje.
Vzpomínky na západoněmecké turisty
S přibývajícím věkem si řada herců stěžuje na nízké částky na výplatních páskách ze správy sociálního zabezpečení. Daniela Kolářová se ovšem k této skupině nepřidává a celou situaci přijímá s nebývalým klidem. „Musím respektovat realitu, mám vyměřený důchod. A jsem ráda, když dostanu občas nabídku k práci v divadle, televizi nebo filmu. A mám na výběr ano, nebo ne,“ svěřila se herečka.
Pokud by se spoléhala výhradně na peníze od státu, musela by svůj životní standard upravit. „Nechci soudit, jestli je to málo nebo hodně. Pokud bych měla žít pouze z důchodu, musela bych se asi uskromnit, ale nebylo by to nic, co by se nedalo zvládnout. Jsem ráda, že stále dostávám pracovní nabídky, ať už se jedná o divadlo, film nebo televizi,“ prozradila.
Seniorský věk si představuje spíše podle vzorů ze svého mládí. Vzpomíná na doby totality, kdy do Československa přijížděly autobusy se západoněmeckými penzisty. „Byli hezky oblečení a vyzařovala z nich pozitivní aktivita. Tak přesně tohle bych si přála, aby fungovalo u nás. Recept na realizaci musí hledat politici,“ dodala s úsměvem. Sama se politickému dění věnovala počátkem devadesátých let jako poslankyně tehdejší České národní rady a v současnosti veřejný vývoj velmi pozorně sleduje.
Ztráta osudové lásky
Už devět let žije Kolářová bez manžela. Jejím vyvoleným byl herec Jiří Ornest, se kterým se seznámila v roce 1964 na pražské DAMU. Po devítileté známosti uspořádali svatbu a brzy přivítali na svět syna Šimona. O tři roky později se rodina rozrostla o druhorozeného Matěje. První manželství sice v roce 1988 skončilo rozvodem, cesty obou partnerů se však nikdy úplně nerozešly. V polovině devadesátých let svůj slib obnovili a podruhé stanuli před oltářem.
Pouto mezi manželi prověřily nesmírně vážné zdravotní komplikace. Ornest ochrnul a musel se znovu učit chodit a mluvit. Kolářová o něj obětavě pečovala a stála mu po boku až do jeho odchodu v dubnu roku 2017. Na svého muže myslí podle svých slov každý den a občas si s ním v duchu i povídá. Společnost jí v osobním životě dělají především synové a milovaná vnoučata.
Práce jako anděl strážný
Ve svém věku logicky pociťuje úbytek fyzických sil a bojovat s ním zkouší aktivním přístupem k životu. „No, věk nelze oblafnout, jak s tím faktem naložit? Na to neexistuje zázračný recept. Já se musím úkolovat. Jsem narozená v Panně a můj anděl je Menadel, anděl práce,“ popsala svůj pohled na stárnutí. Dodnes působí v několika inscenacích pražského Studia DVA a objevuje se v televizních projektech. Dlouhých šestačtyřicet let předtím strávila na prknech Divadla na Vinohradech.
Oceněním jejího obrovského talentu se stala Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra, kterou převzala před třemi lety. Diváci si ji zamilovali ve filmech Na samotě u lesa, Kulový blesk či Noc na Karlštejně. Často tvořila úspěšný filmový pár se Zdeňkem Svěrákem.
Velmi osobní vztah má ke své postavě psychicky vyčerpané učitelky ze snímku Obecná škola. „Bylo mi jí z duše líto. Ona spadala do generace učitelek, které nesměly mít děti. Představovala jsem si, jak žije s maminkou v malém domečku, mají hospodářská zvířata a ona musí každé ráno obstarat maminku, nakrmit králíky a nasypat slepicím. Nemá žádnou možnost seberealizace v partnerském vztahu, v osobním životě, je totálně bezmocná a rezignovaná. A pak jde do školy a tam na ni čeká třída s tím grázlem,“ odhalila své vnímání této role.
Chrám plný rostlin
Když zrovna nestojí před kamerou nebo na jevišti, nachází obrovský klid při práci v hlíně. Zahradničení považuje za svoji srdeční záležitost. „To je moc vznešené mluvit o mně jako o zahradnici. Jsem amatér, udělala jsem mnoho chyb. Ale je pravda, že jsem venku v přírodě šťastná při práci s hlínou a rostlinami. Je to můj kostel, kde se modlím a učím se respektovat její řád,“ vysvětlila.
