Věta „dej si sladké, to je dobré na nervy“ už nám natolik zdomácněla, že ji používáme dnes a denně a velmi často právě jako výmluvu, proč po nějaké dobrotě sáhnout ve chvíli, kdy nám není úplně nejlépe. Říkáme, že sladké obaluje nervy a věříme v existenci cukrového rauše, díky kterému je i pak ta nejnáročnější situace přeci jen o něco snesitelnější. Jenže víte co? Cukrový rauš je jen mýtus, jak tvrdí studie Univerzity Warwick.
Zlepší vám sladké náladu?
Po sladkých dobrotách saháme ve chvílích, kdy se cítíme nepříjemně. Jsme po rozchodu. Dostali jsme vynadáno od šéfa. Pohádali jsme se s kamarádkou. Máme před důležitou zkouškou. Zkrátka přesně v těch okamžicích, kdy je naše psychika narušená.
Věříme tomu, že čokoláda, dortík, sušenka nebo cokoli jiného s vysokým obsahem cukru, zažene naše chmury a zlepší nám náladu. Ve skutečnosti ale žádná studie nepotvrdila, že by měla konzumace sladkého jakýkoli vliv na lidskou psychiku.
Začarovaný kruh?
A teď ruku na srdce: kolikrát už jste sáhli po něčem sladkém jen proto, že jste doufali, že se pak budete cítit lépe? Není třeba se stydět. Děláme to tak téměř všichni. Jednoduše v cukru vidíme útěchu a pomoc od nepříjemných pocitů.
Jenže víte co? Konzumace sladkého nás dostává do začarovaného kruhu. Necítíme se ve své kůži, tak si dáme něco sladkého na zub a na chvíli se cítíme o něco lépe. Naše tělo ale s návalem cukru bojuje a my se začínáme cítit unavení. Tehdy opět sáhneme po další dobrotě, situace se na pár chvil ustálí a nám je zase fajn. A takhle pořád dokola.
Lze si na cukru vypěstovat závislost?
O cukru můžeme mluvit jako o droze, na které si lze vypěstovat závislost. Ano, sladké sice stimuluje centrum potěšení v našem mozku a vyvolává pocity rozkoše. Jenže pouze krátkodobě. Cukr funguje podobně jako droga – stimulace centra potěšení si potom žádá stále vyšší a vyšší dávky, aby bylo dosaženo onoho příjemného pocitu uspokojení. A aby to vůbec fungovalo.
Konzumujeme-li ale příliš velké množství potravin s vysokým obsahem cukru, vlastně svému tělu spíše škodíme. A nemluvíme teď jen o možném přibývání na váze, ale také o tom, že jsou tyto potraviny náročné na trávení. Nemluvě o tom, že zatěžují inzulínový systém. Nyní už víte, proč se po sladkém cítíte malátnější a unavenější.
Recepty našich babiček, které se vracejí: bábovka a buchtičky se šodó
Záleží na množství?
Kdekdo by teď mohl namítnout, že přece musí záležet na množství cukru, které přijmete, aby to u vás vyvolalo toužebné pocity rozkoše a uspokojení. Jenže ani tohle není pravda. „Konzumace sacharidů nemá prokazatelně žádné účinky na zlepšení nálady. Je jedno, kolik cukru člověk sní či čemu se po konzumaci věnuje,“ řekl autor studie doktor Konstantinos Mantantzis z Humboldtovy univerzity v Berlíně.
Je tedy úplně jedno, jestli si dáte jednu kostičku čokolády nebo slupnete celou tabulku na posezení. Neexistuje zde měřítko, že čím více cukru sníte, tím lépe se budete cítit. Ba naopak se možná budete cítit unavenější a pomalejší.
Jak jste na tom vy? Patříte mezi ty, co také ve chvílích nepohody sáhnou po něčem sladkém? A co to nejčastěji je?
Další fakta a mýty si můžete přečíst tady.
Desítka filmů z 90. let, které definovaly naše dětství a dospívání a stojí za zhlédnutí
Zdroje: wrap.warwick.ac.uk, Science Focus, Nature, Bety
