Diváci České televize si v úterý ráno mohli připomenout jednu z nejoriginálnějších českých komedií, která v roce 1970 přinesla do šedivé reality normalizace barevný svět komiksu. Snímek Čtyři vraždy stačí, drahoušku je sice gejzírem humoru, jeho vznik ale provázely bolesti, alkoholové excesy i politické tlaky. Zatímco se národ smál hlášce „Všichni jsme Gogo“, jeden z hlavních herců na place doslova bojoval o život a režisér musel krotit opilé hvězdy.
Oldřich Lipský a Miloš Macourek vytvořili dílo, které se vizuálně i scenáristicky zcela vymykalo dobové produkci. Adaptace knihy Nenada Brixyho Mrtvým vstup zakázán však původně měla vypadat úplně jinak, a to zejména v hlavním obsazení. Roli nenápadného učitele George Camela, kterého si dnes nikdo nedokáže představit jinak než s tváří Lubomíra Lipského, měl totiž hrát někdo jiný.
Režisér Lipský si do této úlohy vysnil Radka Brzobohatého. Ten byl ale v daném roce příliš vytížený natáčením snímků Pěnička a Paraplíčko a trezorového Ucha, kde hrál po boku Jiřiny Bohdalové. Režisér se proto rozhodl vsadit na jistotu a oslovil svého bratra Lubomíra. Pro něj se postava ustrašeného pedagoga, jemuž padají mrtvoly ze skříně, stala jednou z životních rolí.
Smutný osud komisaře Brookse
Zatímco na plátně se odehrávala bláznivá parodie na gangsterky, v zákulisí se odehrávalo tiché drama Jana Libíčka. Představitel policejního komisaře Brookse během natáčení prožíval peklo. Trpěl silnou cukrovkou a měl vážně nemocné ledviny, což mu způsobovalo nesnesitelné bolesti. Místo odborné léčby však volil cestu úniku, která jeho stav ještě zhoršovala. Scenárista Miloš Macourek později popsal hercovu zoufalou situaci velmi otevřeně. „Nevěděl už kudy kam. Strašně trpěl. Byl tak zoufalý, že si i občas dal toho panáčka. Myslel si, že tu bolest pak nebude tolik vnímat,“ uvedl Macourek.
Kolegové z branže se mu snažili pomoci. Marie Rosůlková i František Filipovský mu marně domlouvali, aby vyhledal lékařskou pomoc a šel do nemocnice. Libíček měl ale z doktorů panickou hrůzu a jakoukoli hospitalizaci striktně odmítal. Tento přístup se mu nakonec stal osudným o čtyři roky později při natáčení filmu Jak utopit dr. Mráčka, kde zemřel přímo na place. Ve Čtyřech vraždách však ještě dokázal svou bolest skrýt za masku profesionála a divák z jeho výkonu nepozná, že každá klapka pro něj byla utrpením.
Opilci a návrat z vězení
Natáčení se neobešlo ani bez alkoholu, který měl hercům pomoci k větší autenticitě. Lubomír Lipský vzpomínal na natáčení postelové scény se Stellou Zázvorkovou, která hrála prostitutku Peggy. Aby vypadali patřičně „zmoženě“ po flámu, posilnili se před ostrou klapkou lahví Becherovky. Režisér Oldřich Lipský však pro tento druh herecké přípravy neměl pochopení. Když viděl, v jakém jsou stavu, nechal je vystřízlivět a celou scénu museli natočit znovu a střízliví.
Film má i zajímavý politický podtext, který mnoha divákům uniká. Pro herce Zdeňka Kryzánka, jenž ztvárnil hromotluckého gangstera Billa, to byla první příležitost po propuštění z komunistického lágru. Režim ho poslal na tři roky do vězení za „činnost neslučující se s postoji socialistického člověka“. Oldřich Lipský měl odvahu ho obsadit a vrátit mu tak práci, což v roce 1970 nebylo vůbec samozřejmé. Ironií osudu je, že sám autor předlohy, jugoslávský spisovatel Nenad Brixy, dostal za námět zaplaceno jen pod podmínkou, že celý honorář utratí na území Československa.
Humor i tváří v tvář smrti
Atmosféru na place glosoval s černým humorem sobě vlastním i sám režisér. Při natáčení přestřelek a bitek v garážích si pyrotechnik Jiří Berger všiml, že kaskadér Jaroslav Tomsa „zemřel“ v záběru už podruhé. Upozornil na to režiséra s tím, že stejný kaskadér padl mrtev k zemi už předchozí den. Oldřich Lipský tehdy s kamennou tváří odpověděl: „Kdo u nás neumře aspoň dvakrát, nemá nárok na honorář“.
Tato poznámka přesně vystihuje ducha celého filmu. Je to směs geniality, improvizace a schopnosti dělat si legraci i z vážných věcí. Ať už jde o legendární recept na „Hu-hu koktejl“, který obsahuje deci rumu, žloutku, kvasnice, mentol a kyselinu mravenčí, nebo o výtvarnou stránku Káji Saudka, jenž do filmu propašoval narážky na západní kulturu. Saudek vytvořil i propagační materiály a dokreslované scény, které filmu dodaly punc světovosti. Pokud jste ranní vysílání nestihli, Česká televize nabízí možnost zhlédnutí v iVysílání až do prvního ledna 2026.
