Svět Templářů, dodnes záhadného středověkého řádu, je většinou spojen s obrazy mnichů nebo rytířů. Především ale mužů. Možnost templářek ve zbroji ale této historii přidává zajímavý a provokativní nádech. Je to příběh, který je současně symbolem ženské síly a také odkazem bohatství odkazu templářské tradice. Byly opravdu ženy mezi Templáři?
Mohla k tomuto řádu patřit žena?
Možnost ženy stát se templářkou vypadá dosti nezvykle, hlavně vzhledem k celkově mužské dominanci středověkého období. Tradiční obraz představuje bojovné mnichy, kteří jsou oddáni službě církvi a obraně křesťanských území. Realita řádu a role ženy v jeho středu má však mnohem víc odstínů, než se může zdát.
V nejpřísnějším smyslu neměly ženy možnost stát se rytířkami tak, aby bojovaly v bitvách. Templáři byli především vojenským řádem a tehdejší společnost zkrátka nedovolovala ženám sloužit v první linii. Krom toho samotná pravidla řádu nedovolovala to, aby byla žena povýšena do rytířské hodnosti.
Nikoli jediná funkce
To však neznamenalo, že by ženy v řádu nehrály významné role jako nebojové členky. Přijaly podobnou přísahu jako muži, žily pod ochranou společenství a spravovaly rozsáhlé majetky. Krom toho se staraly o charitativní činnost, administrativu a v neposlední řadě duchovní podporu.
Dnes je situace jiná, a i řád se změnil. Templáři už nejsou bojovým řádem, dnešní organizace, které se jimi inspirovaly, mají mnohem rovnější podmínky. Moderní organizace jako Suverénní vojenský řád Jeruzalémského chrámu přijímají ženy na stejné úrovni jako muže. Uvnitř těchto spolků se tak ženy mohou skutečně stát templářkami.
Vliv a síla
Přestože nefigurovaly na bojišti, nešlo o bezmocné figury. Jak už jsme zmínili, spravovaly ženy majetky, pozemky a další položky, ze kterých řádu pramenila politická i finanční síla. Plnily klíčové funkce pro udržení obrovské ekonomické infrastruktury, která se rozbíhala po celé Evropě i do Svaté země.
V těchto pozicích byly templářky odpovědné za vybírání nájmů, dohled nad farmařením, organizaci práce a udržování plynulého provozu konkrétních institucí. Komunita uvnitř i vně je vysoce respektovala, čímž do značné míry popíraly běžný náhled na ženy během celého středověku. Jasně prokazovaly schopnosti vedení i dlouhodobé strategie.
Greta Thunberg si našla chlapa. Její srdce si získal dlouhovlasý aktivista
Největší dámy řádu?
V tomto ohledu bohužel figurují hlavně muži a o ženách není mnoho záznamů. I tak jich můžeme několik zmínit, jako první Eleonoru Akvitánskou. I když nebyla přímo členkou, její role byla klíčová hlavně v raných letech organizace. Coby francouzská a později i anglická královna byla jednou z nejmocnějších žen 12. století. Účastnila se druhé křížové výpravy a byla významnou podporovatelkou řádu.
Druhou byla Hermiona Byzantská, která už údajně členkou byla. Její příběh je z většiny legendou, měla být skutečnou bojovnicí a zarytou obránkyní víry během křížových výprav. Její příběh, jakkoli fiktivní, se však stal inspirací mnoha bojovnic a rytířek v populární kultuře.
Do třetice Agnes z Courtenay, královna Jeruzaléma během 12. století. S řádem měla úzký kontakt a prokazatelně posílila svůj vliv, aby pomohla jeho operacím ve Svaté zemi. Šlo o mocnou osobnost s vlastními zájmy, která byla templářům v mnohém nápomocna.
Karlos „Terminátor“ Vémola končí kariéru: Bez prášků od bolesti ráno nevstane. Udělal bych to znovu, říká
Zdroje: HistoriaMag, Wikipedia, ResearchGate
