Na hnutí tzv. plochozemců neboli flatearthistů jste nejspíš už narazili. Nemusíte se přitom ani pohybovat v různých bizarních konspiračních skupinách na sociálních sítích. Od nástupu nové slovenské vlády totiž toto myšlení vystrkuje růžky už i u našich zahraničních sousedů. Co by se ale stalo, kdyby jejich představa platila? Jak by se projevila v denním životě?
O jakém modelu se tedy bavíme?
Pomineme-li na chvíli celkovou neudržitelnost plochozemské hypotézy, máme tu několik společných prvků. Svět má mít někde okraj, respektive končí u údajné ledové stěny střežené NASA a armádou. Plochozemci mají totiž úžasnou představivost, i když všechna jejich snaha obhájit jednu fyzikální zákonitost se obvykle tluče se snahou obhájit jinou.
Plochá Země v historii
Ano, v minulosti v ni lidé věřili. Mnohé starověké národy takto Zemi vnímali, protože byly omezeny jen na zcela lokální pozorování. V této perspektivě je Země skutečně rovná a nehybná, zatímco Slunce a Měsíc se pohybují po nebeské klenbě. S našim rozšiřováním znalostí o gravitaci, setrvačnosti a možnostmi vzdálenějšího pozorování byla tato kosmologická hypotéza jasně vyvrácena.
Někdy se objevují přesvědčení o tom, že plochá Země panovala ve středověku, což je však omyl. Ani církev neměla vážnější problém s představou kulaté Země. Spory panovaly stran geocentrismu a heliocentrismu. Tedy o to, zda jsme středem vesmíru a vše ostatní rotuje kolem nás (geocentrismus), nebo jsme jen jedním z mnoha těles, která obíhají kolem Slunce (heliocentrismus). Druhá možnost samozřejmě likviduje výsadní postavení lidstva.
Ach ta gravitace
První problém je v síle, která drží všechno ve vesmíru pohromadě. Nebo k sobě přitahuje to, co je volně rozptýlené. Právě jí vděčí Země i další tělesa za svůj kulatý tvar. Její existenci plochozemci také popírají, takže na tom disku držíme díky… No, nějaké záhadné síle, který jen nás udržuje v placatosti.
Centrum gravitace by na ploché Zemi bylo právě v jejím středu, což by ovlivnilo veškeré okolí. A čím víc byste se od středu vzdalovali, tím větší by tento tah byl. Lidé u středu by tedy cítili jen lehké pnutí, postupně by se museli naklánět, až by se rovina stala stěnou. Stromy by rostly ve stále větším náklonu. K okraji Země by se prakticky nedalo dostat.
To samé by platilo pro všechny deště a další atmosférické jevy. V jedné ze zeměplošských knih Terryho Pratchetta o Hlídce v Ankh-Morporku byly popisovány tamní dešťové anomálie stylem, že „Naposledy minulý týden pršelo vodorovně.“ Na ploché Zemi by to ve většině světa byl standard.
Umělá inteligence likviduje šance autistů na práci. Firmy kvůli AI přicházejí o skvělé autistické odborníky
Problém horizontu
Horizont je místo, za které normálně nevidíme právě kvůli zakřivení zemského povrchu. Při realitě ploché Země by se nám svět doslova otevřel. Z dostatečně vysokého bodu bychom tak s dokonalou viditelností viděli odkudkoli prakticky jakékoli další místo na světě. Představte si, že byste z Prahy viděli jak město Sydney, tak egyptské pyramidy nebo Empire State Building.
Proč to všechno?
Hypotéza ploché Země je dnes jedním z vrcholů konspiračních teorií, které hledají spiknutí i v houbičce na nádobí nebo slevě na máslo. Během energetické krize se dokonce objevila myšlenka, že před námi světové elity tají ložiska surovin ležící právě za ledovou stěnou, která plochou Zemi obklopuje. Měli jsme tak být jen drobná oblast na něčem mnohem větším.
Jak se ukazuje, plochá Země je vynikající nástroj k tomu, jak se mohou lidé cítit jako vyvolení jedinci (odhalili utajenou pravdu), potvrzovat si ve skupinách vlastní domněnky a ideálně svést svoje problémy na někoho dalšího.
210 let od porážky Napoleona v bitvě u Waterloo
Zdroje: WhatIsShow, ClimateColumbia, Wikipedia, iLiteratura
