Volné pokračování legendární komedie o sousedských válkách se rodilo v bolestech, které divák u obrazovky nevidí. Miloš Kopecký odmítl roli kvůli osobním sporům, Luďka Sobotu dusil režisér zákazem improvizace a František Peterka se na place cítil jako cizinec. Snímek Co je doma, to se počítá, pánové…, který dnes ve 12:50 uvádí ČT1, vznikal v atmosféře plné napětí a vynucených změn.
Útěk Miloše Kopeckého
Diváci si okamžitě všimli zásadní změny v obsazení hlavy rodiny Novákových. Zatímco v prvním díle Zítra to roztočíme, drahoušku…! exceloval Miloš Kopecký, v pokračování ho nahradil Jiří Sovák. Oficiální verze často zmiňovaly hercovu nespokojenost se scénářem nebo zdravotní problémy. Realita však byla prozaičtější a týkala se vztahů. Kopecký se odmítl na place potkávat se svou bývalou manželkou Stellou Zázvorkovou. Rozepře z jejich soukromí byly natolik silné, že herec raději lukrativní nabídku shodil ze stolu.
Režisér Petr Schulhoff musel narychlo hledat náhradu. Volba padla na Jiřího Sováka, který se k Zázvorkové hodil dokonale, ačkoliv byl herecky zcela odlišný typ. Sovákova přítomnost na natáčení však znamenala pro štáb jiné komplikace. Herec byl známý svou prořízlou pusou a otevřenou kritikou režimu. Produkce před ním proto musela tajit veškeré schůze a porady. Kdyby se na nich objevil, hrozil by malér. Sovák se nebál říct každému do očí, co si myslí, a jeho popularita byla tím jediným štítem, který ho chránil před postihem.
Luděk Sobota narazil
Zatímco v prvním filmu měl Luděk Sobota v roli Renka Nováka volnou ruku, tentokrát narazil na tvrdou zeď. Režisér Schulhoff změnil přístup a striktně zakázal jakoukoliv improvizaci. Vyžadoval přesné odříkávání textu, což Sobotu jako bytostného improvizátora deprimovalo. Své pocity popsal později zcela jasně: „Na hraní jsem vždycky potřeboval svobodu, takže mi to dost vadilo. Věděl jsem, že když mi režisér nechá volnou ruku, můžu roli ještě více oživit. Nevím, proč najednou změnil názor,“ uvedl herec pro web Super.cz.
Napětí vyvrcholilo při natáčení scény s telefonem. Sobota měl zvednout sluchátko, přehodit si ho z ruky do ruky a promluvit směrem k odcházející Ivě Janžurové. Problém byl v tom, že herečka na place vůbec nebyla, protože svůj záběr natočila už den předem kvůli divadlu. Sobota musel hrát do prázdna, což ho rozhodilo natolik, že scénu několikrát zkazil. Nakonec mu ujely nervy. „Do p****e, snad umím ještě telefonovat!“, vykřikl na celé kolo. Režisér Schulhoff zareagoval okamžitě a nekompromisně. Vyhodil Sobotu z ateliéru ven na déšť, kde ho nechal pět minut vychladnout. Teprve poté mohl herec scénu dokončit.
Nejistý svalovec z Liberce
František Peterka, představitel Karla Bartáčka, prožíval během natáčení svá vlastní muka. Dojíždění z Liberce mu denně zabralo dvě a půl hodiny, protože dálnice tehdy ještě neexistovala. Více než cestování ho ale trápila nejistota. Mezi hereckými bardy jako Sovák nebo Menšík se cítil méněcenný a měl trému. Paradoxně to byl právě bouřlivák Jiří Sovák, kdo mu pomohl získat pevnou půdu pod nohama.
Sovák si kolegovu nejistotu uvědomoval a dal mu radu, která Peterkovi změnila pohled na herectví. „Franto, představ si, že jsi doktor a ta rola je pacient. A tobě jde o pacienta, ego jde stranou. Chceš ho co nejlíp vyléčit, ne?“ vzpomínal Peterka na Sovákova slova pro Lifee.cz. Tato lékařská metafora zafungovala. Peterka se uklidnil a svou roli zakřiknutého manžela, který sní o zbohatnutí, zvládl s přehledem.
Diváci si možná ani nevšimli dalšího drobného podvodu filmařů. Když ve filmu zpívá postava Nadi, kterou hrála Dagmar Havlová, tehdy Veškrnová, nejedná se o její hlas. Píseň nazpívala Jana Robbová, protože její hlas měl tu správnou razanci.
Podvod by vynesl miliony, scénář se držel při zemi
Celá zápletka filmu se točí kolem fiktivního klubu Nováků, kdy každý člen musí zaslat pět korun zápisného. Filmoví podvodníci nakonec vyberou 12 500 Kčs, což odpovídá příspěvku od 2 500 důvěřivců. Realita by však byla pro vykutálenou rodinu mnohem veselejší. V České republice žije přibližně 34 tisíc nositelů tohoto příjmení a stejný počet žen Novákových. Kdyby se scenárista nedržel při zemi, podvod by vynesl astronomickou částku.
Peníze hrají ve filmu hlavní roli i v případě vybavení domácnosti. Bartáčkovi se chlubí barevným televizorem, což byl v té době nedostupný luxus. Konkrétně šlo o japonský model Sony Trinitron vyráběný v roce 1978. V Československu byl k dostání výhradně v obchodech Tuzex za valuty nebo bony. Naproti tomu rodina Novákových sledovala dění na mnohem skromnějším přístroji značky Tesla Orava z poloviny šedesátých let.
Osudová role tetičky z Ameriky a záhada pater
Představitelka tetičky Rosy, herečka Stella Májová, ve filmu přijíždí z USA jako bohatá příbuzná. Její role se stala až mrazivě prorockou. Herečka se totiž v devadesátých letech skutečně odstěhovala do Spojených států, kde dožila a také zemřela. Ve filmu její příjezd doprovází několik taktů americké hymny, což byl pro tehdejší cenzuru odvážný vtip.
Pozornému divákovi neuniknou ani logické chyby, které filmařům proklouzly. Rodiny bydlí na stejné adrese jako v prvním díle, ale jejich umístění v domě se zázračně změnilo. Zatímco v jedničce vyjížděli do desátého patra, v pokračování bydlí ve čtvrtém. Dům má přitom pater pouze osm. Změnila se i dispozice chodby. Dveře bytů už nejsou vedle sebe vodorovně, ale svírají pravý úhel, což neodpovídá původním kulisám.
Film Co je doma, to se počítá, pánové… vysílá ČT1 v neděli 28. prosince krátce po poledni.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
