Jakmile začala americká NASA pracovat na posílání lidských posádek do vesmíru, vyvstala nevyhnutelně zcela klíčová otázka: Co tam budou jíst? Vesmírná potrava musela totiž vyhovovat nejedné zvláštní podmínce. Pro začátek ji muselo být snadné přepravovat, musela být výživná a sytá, protože astronauti spotřebují hodně kalorií. A musela jim vydržet.
Tekuté verze
Technologie jídla vyvíjela NASA po dlouhé dekády. V prvních misích v letech 1958-1963 si museli astronauti vystačit s polotekutými tubami, jejichž obsah byl celkem bez chuti. To se zlepšilo během misí Gemini (1965-1966) a Apollo (1961-1975). Sušené mléko, káva, grepy nebo dokonce polévky. Tohle všechno bylo zkrátka vysušeno, a pak se přidala trocha vody. Taky jste si vzpomněli na instantní polévky?
Vše v kostce
Dále NASA začala všechno tvarovat do kostek. V této formě vznikl skořicový chleba, jahody i slanina. To vše bylo součástí výživné vesmírné snídaně, zatímco svačinky zahrnovaly kostky cukru, čokolády a burákového másla. Například první jídlo pozřené na Měsíci byla kostka slaniny.
Během misí Apollo měli astronauti poprvé přístup k vroucí vodě, což přípravu jídla dosti usnadnilo a taky značně vylepšilo výslednou chuť.
Jídelní balíčky
Při tomto pojmu si někdo možná vybaví obědy v ubrousku, které dostával v dětství na táboře. No, není to tak daleko od pravdy. Dalším pokrokem vesmírného stravování bylo balení, konkrétně „spoon-bowl pack“. Vypadá to jako uzavíratelný sáček určený do mrazáku. Byl plný sušeného jídla a dal se zavodnit ventilem na spodní části.
Horká voda změnila cihličky na poživatelný oběd jako kuřecí polévku, kuře s rýží nebo špagety s masovou omáčkou. Skrze malý otvor nahoře pak astronaut vložil lžíci a mohl stolovat bez obav z toho, že kolem něj bude všechno poletovat.
Chutnalo jim to?
Kromě výživné hodnoty a trvanlivosti záleží při delším pobytu ve vesmíru také na chuti. Jak to vlastně chutnalo? Článek v Nutrition Today z podzimu 1969 uvádí vyjádření, že astronautům jídlo opravdu chutnalo. „Výběr byl uspokojivý a bylo toho dost na to, aby neměli hlad a mohli bez problémů udržovat kondici k výkonu práce.“
Nelze to považovat za nějaké zvláštní potvrzení, ale pravdou je, že laťka kvality musela jít v tomto ohledu trochu níž. Navíc chuťové buňky reagují zcela jinak než při jídle požívaném na normálním vzduchu. K tomu snížená gravitace a suché prostředí. To všechno snižuje lidské vnímání chuti až o 30 %.
Aldrinovo stanovisko a pozdější přínos
Například slavný Buzz Aldrin si na své misi velmi oblíbil předkrmy. „Byly vybrány jeden po druhém tak, aby se určitě vešly do balíčku, a byly skutečně vynikající,“ vysvětlil později. Hodně patentů NASA určených pro práci ve vesmíru se později dostalo i do běžné distribuce. Respektive další firmy kupovaly a kupují licence na využití. Například dětské přesnídávky ve skleničkách pochází právě z vývoje stravy pro astronauty. Není to zdaleka jediný případ, věci vyrobené pomocí patentů od NASA používáte pravděpodobně denně.
Český televizní podzim: ČT přináší nové seriály, Prima sází na Vojtu Kotka a Nova na kriminálky
Zdroje: NASA, Space, AstronautFoods
