Každý rok o Vánocích se smějeme u Pelíšků, když herec Jiří Kodet coby Jindřich Kraus řeší noky a knedlíky. Málokdo ale tuší, že tyhle scény nebyly tak úplně hrané. Slavný herec, který by právě dnes oslavil 88. narozeniny, byl ve skutečnosti ještě větší nervák než před kamerou.
Halušky k srnčímu? To nebude jíst nikdo!
Kodetova výbušnost byla pověstná a historky z jeho soukromí by vydaly na román či film. Ta nejslavnější, která se stala přímou inspirací pro scénu v Pelíškách, se točí kolem jídla. Kodet byl totiž velký labužník a potrpěl si na úroveň. Jednou pozval své divadelní kolegy k sobě domů na honosný oběd. „Bude srnčí na smetaně,“ sliboval jim a celou cestu se těšil, jak se blýskne.
Jenže doma přišla studená sprcha. Manželka nestihla udělat domácí knedlíky a jako alternativu nabídla rýži nebo halušky. To pro Kodeta znamenalo konec světa. Jeho reakce byla okamžitá a drtivá. „Halušky k srnčímu? To nebude jíst nikdo!“ zařval na celý byt. Vzápětí popadl pekáč s drahocenným masem a bez milosti ho vyhodil z okna ven. Zaražení kolegové nakonec místo hostiny skončili v hospodě naproti na buřtech s cibulí. Prostě Kodet. Buď všechno perfektní, nebo nic.
Dárkové koše místo jídla
Život s ním vyžadoval pevné nervy, což by mohla potvrdit jeho první žena Renata Cihelková. Peněz měli tehdy málo, ale Jiří se chtěl chovat jako grand. Neuměl šetřit, chtěl žít na úrovni, i když na to zrovna nebylo.
Jeho velkorysost byla někdy až k zbláznění. „Když už měl konečně gáži, tak šel do potravin, tam koupil obrovský dárkový koš, utratil tak skoro všechny peníze a doma řekl, že přece musíme reprezentovat,“ vzpomínala na soužití s ním Renata. Být manželkou bohéma zkrátka znamenalo, že nikdy nevíte, jestli bude zítra na chleba, ale zato budete mít doma tu nejlepší čokoládu v celofánu.
Připadal si jako pěstěný jelen
Ačkoliv byl vynikající herec, komunistický režim mu házel klacky pod nohy, kde se dalo. Kvůli emigraci otčíma ho vyhodili z gymnázia a maminku z Národního divadla. Komunisté ho zaškatulkovali jasně: malé a záporné role. Měl hrát floutky a mravně narušené typy, aby ukázal, jak vypadá ta „zlá buržoazie“.
Sám Kodet to nesl těžce a s typickým sarkasmem to komentoval: „Připadal jsem si jak pěstěnej jelen, jednorožec, udržovaný odstrašující případ. Aby ukázali, jak buržoazní lidi vypadají,“ svěřil se v minulosti. Osud si s ním zahrál i v případě legendárního filmu Adéla ještě nevečeřela. Kodet prošel castingem na detektiva Nicka Cartera, ale nakonec roli nedostal z bizarního důvodu, nevešel se do už ušitých drahých kostýmů, které nešlo přešít. Roli tak získal Michal Dočolomanský.
Laskavý cholerik s velkým srdcem
Bylo by ale nespravedlivé vzpomínat na něj jen jako na vzteklouna. Pod tou drsnou slupkou a aristokratickými manýry se skrýval citlivý člověk, který svou rodinu nadevše miloval. Se svou druhou ženou Soňou strávil 36 let života. Jeho dcera, herečka Bára Kodetová, na něj vzpomíná s láskou a pochopením pro jeho složitou duši.
„Přes všechno jeho fanfarónství a choleričnost byl táta laskavý člověk a skaut,“ řekla pro Blesk.cz. Byl to muž velkých gest, která byla často jen obranou proti světu, jenž mu nerozuměl. „Vždycky ho bavilo si na něco hrát, dělat velká gesta. To patří k jeho životu, ale málokdo to dokázal pochopit. To, že řval a bral ze stěny pušku, byly pózy, zástěrky velkého citu,“ vysvětlila Bára podstatu jeho povahy.
Jiří Kodet odešel před dvaceti lety, ale díky svým rolím a nezapomenutelným hláškám tu s námi zůstává dál. Byl svůj, byl nesnesitelný, ale byl to Pan Herec.
