Tuzemští milovníci vesmírných záhad a neznámých objektů na nebi nemusí rozhodně cestovat za hranice. Středočeská obec Miličín na Benešovsku má totiž oprávněně přezdívku „český Roswell“. Za cca tři dekády se tu vyskytlo nejvíce svědectví o UFO i dalších paranormálních fenoménech. Co tenkrát obyvatelé obce a blízkého okolí spatřili?
Červenec devadesátých let
Počátek července roku 1991, pro místní lidi den jako každý jiný, začátek normálních prázdnin. Podle jedné z obyvatelek se ale kolem desáté hodiny večerní objevilo před její chatou zvláštní světlo. Bylo tak silné, že přes pokročilou hodinu dovedla spočítat sazenice na záhonku nebo okvětní lístky růží.
Nemělo to být přitom nic blízkého, zdroj se nacházel někde v dálce. O dva roky později se ke stejné situaci vyjádřila další očitá svědkyně, tentokrát v pořadu Nedělní ráno z roku 1992. Se světlem se setkala na poli, když s kamarádkou venčila psa. Taky se objevilo světlo, které ozařovalo celé okolí. Nejspíš si myslely že vyšel Měsíc v úplňku.
Mezi domy
Koule světla se dokonce blížila, takže se obě otočily a vydaly domů. Kamarádka byla jak zhypnotizovaná, šla dokonce za koulí. Pak jim řekla, že je slyšela, ale nemohla se pohnout. Světlo se pak pohybovalo i přímo ve vesnici, mezi domy, dění už sledoval celý hlouček lidí. Světelnou kouli spatřil i starosta Mezné a jeho manželka.
Rudě zabarvené světlo se tak nejen vznášelo nad krajinou, ale i manévrovalo a snad vyhodnocovalo věci kolem sebe. Tomu by odpovídalo svědectví, podle kterého se koule zastavila nad jedním z domů. Vystoupily z ní dvě humanoidní siluety a něco snad opravily. Pak vše zmizelo.
Svírání duše
Zmíněná koule nebyla zvláštní jen na pohled, měla také efekt na všechny přítomné. Opakující se výpovědi uvádí vnitřní vliv, psychické i fyzické ovlivnění přítomných. Nešlo přitom o strach nebo hrůzu. Místní cítili podivný klid, zároveň ale ochromení a nemožnost pohybu. Jeden z mladíků se k objektu dokonce vydal.
Později uvedl, že slyšel, že na něj kamarádi volají jménem, nemohl však nijak reagovat. „Bylo to, jako bych byl ve skleněné bublině. Slyšel jsem je tlumeně, nedokázal jsem ani otočit hlavu nebo zvednout ruku.“ Další zase uváděli zvláštní euforii, zpomalení času či odpojení od reality.
Plastika? Nikdy! Smetana, Krejčíková, Hybnerová a další celebrity, co do sebe odmítají nechat řezat a píchat
Stopy ve sněhu
Podivné jevy si ale Miličín zjevně oblíbily. V prosinci 1991 jela jedna z místních žen na chatu pro jablka. Bylo na 30 centimetrů sněhu, nikdo tudy ještě nešel. Až před chatou spatřila řadu šesti zvláštních stop. Ty začínaly jakoby odnikud, tedy na volné ploše a stejně tak mizely.
Dle její výpovědi se nepodobaly žádným známým zvířecím, nešlo ani o lidské. Každá měla rozměry zhruba 21 na 12 centimetrů, část z nich tvořily prsty nebo spáry. Dle jednoho svědka přijel incident dokonce vyšetřovat „někdo z Prahy“. Ten se pak ale nikomu v Miličíně neozval, není tedy dodnes jasné, jestli to k něčemu vedlo.
Efekt zmizelého času
Jako by tohle všechno nestačilo, je s miličínským případem spojen ještě tzv. missing time. Jeden ze svědků světelného objektu se vracel z noční směny. „Najednou jsem měl zvláštní pocit klidu. Byl jsem si vědom ticha a toho, že stojím. Když jsem ale začal znovu vnímat okolí i čas, byl jsem o třicet metrů dál a na hodinkách bylo o hodinu víc.“
Tímto fenoménem se zabývá také neprávem zapadlý československý sci-fi snímek Byla jednou jedna budoucnost o městečku, kde se jednoho dne zastaví všechny hodiny.
