V dobách zářného socialismu a vlády komunistické strany vedoucí lid k světlým zítřkům se Československo potácelo na kraji propasti státního bankrotu. Právě to přivedlo tehdejší komunistickou vládu k provedení rychlé měnové reformy, ke které došlo v roce 1953. Pro lidi to znamenalo jediné. Museli povinně vyměnit své peníze, současně přišli o své úspory.
Narychlo a tajná
Ještě v dubnu toho roku nemělo mnoho ministrů vlády vůbec ponětí, že se k něčemu takovému schyluje. „Reforma se připravovala poměrně dlouho, ale v pevném utajení. O projektu vědělo jen pár desítek lidí, kteří to skutečně udrželi,“ vzpomíná na situaci historik Jakub Rákosník.
Cílem opatření bylo vyřešit obrovský státní dluh, čemuž reforma pomohla. Protože ale vždycky musí být nějaké oběti, odnesli to občané. Normálně by se dalo říct, že pokud by měli rezervy, tak se jich takový přechod moc nedotkne. Tady ale platil opak, protože právě tyto rezervy byly během přechodu měny prakticky zlikvidovány.
Pojistky a odpor
„Spousta lidí se připravovala na svoje stáří formou různých pojistek a dlouhodobých úspor. Ty jim byly výrazně zredukovány, prakticky až vymazány,“ upřesňuje Rákosník pro Seznam. Lidé se s takovým opatřením samozřejmě nechtěli smířit, bohužel jim ale nezbylo nic jiného než svoje peníze vyměnit za nové. A to ve velmi nevýhodném poměru.
„Poměry se lišily. Malé částky byly měněny třeba 1:5, jenže to progresivně rostlo až na 1:50. To byl právě problém u velkých úspor, které to vlastně vymazalo.“
Obavy státního hospodářství
Tehdejší ekonomika potřebovala odstranit rozpor rostoucí kupní síly lidí a nedostatek zboží na trhu. „Hlavní účel spočíval ve zrušení dosud trvajícího válečného přídělového systému zásobování,“ podotýká Jakub Šlouf z Ústavu pro studium totalitních režimu pro iDnes.
Současně se však soudruzi báli zhroucení distribuce – lidé měli naspořeno hodně peněz, které by mohli snadno utratit. Reforma jim tak současně zredukovala nákupní možnosti a sladila nabídku trhu s oběhem peněz. To málo, co bylo na trhu k dispozici, si tak finance lidí „strhlo“ na svou úroveň.
Alice Chrtková kdysi hrávala s Vaculíkem. Teď šije ze starých džín a vede dětské muzikály
Úspory, ke kterým nemohou
Nešlo o jediné státní opatření na kontrolu lidského nakupování. Od roku 1945 bylo hodně úspor lidí na tzv. vázaných vkladech. Měli tedy peníze na účtech, nemohli s nimi ale volně nakládat. Vyplácely se jen na zvláštní povolení při událostech jako svatba nebo nový chrup. Měnová reforma je pak prakticky znárodnila.
Souhrn ztrát
Celková ztráta obyvatel byla vyčíslena na 14,6 miliardy Kč, při určitém zjednodušení to dnes odpovídá 90 miliardám. „Jedná se ale jen o účetní položku, nebere se v potaz tehdejší kupní síla koruny. Faktem je, že ani tehdy nemohla být část úspor použita na nákupy, protože prakticky nebylo za co je utratit,“ podotýká Petr Chalupecký z Národohospodářské fakulty VŠE.
Prakticky bankrot
Dle jeho slov je reforma v roce 1953 rovna státnímu bankrotu. „Cílem bylo anulovat dluh státu vůči obyvatelstvu. Dluhy vůči zahraničí anulovány nebyly, režim je v následujících dekádách postupně splácel. Ekonomika pak definitivně přešla na model sovětského socialismu,“ uzavírá Chalupecký.
Ulice spouští kampaň s Linkou bezpečí a Rodičovskou linkou: Silný příběh Soni a Erika má varovat rodiče i děti
Zdroje: SeznamZpravy, iDnes, CeskyRadio
