Už jen představa blackoutu, tedy absence elektřiny, je pro mnoho lidí horší než fyzické zranění. Poslední “skoro blackout” u nás nastal v červenci 2025. A i když se nejednalo o dny ani celou republiku, způsobil naprostý kolaps. Tehdy šlo o technikálii, které lze předejít nebo ji rychle napravit. Mnoho vlivů je však mimo naši kontrolu.
Sluníčko, Sluníčko…
V roce 1959 nastala tzv. Carringtonova událost, kdy Zemi po silné sluneční erupci zasáhla obrovská geomagnetická bouře. Po Evropě i USA selhaly telegrafy, sloupy i vedení vysokého napětí jiskřily jak ve sci-fi filmu. Dle expertů je šance na její opakování minimální a jsme také technologicky mnohem dál. Současně nás to na elektřině dělá mnohem závislejší. Jak by probíhala týdenní nedostupnost proudu?
První hodiny a infrastruktura
Výhodou lokálního výpadku je možnost napojit se na někoho vedle. To by při celosvětovém blackoutu nebylo možné, elektřina by prostě nebyla nikde. Okamžitě tak dochází k uvíznutí lidí ve výtazích bez náhradních zdrojů, hromadné dopravě i dopravních zácpách. Nebude totiž fungovat signalizace a přijdou nehody.
Mnohé z toho ukázal právě červencový výpadek páteřní sítě. Po několika hodinách končí operátoři, internet i většina online vymožeností.
Dny 2 až 4 a rostoucí chaos
Nemocnice mají standardně záložní zdroje, které jsou ovšem dočasné. Všechno totiž počítá s nahozením během hodin. Závažnost dlouhodobého nedostatku ukázal největší výpadek historie v USA v srpnu 2003. Ten zasáhl 55 milionů lidí, byly odstaveny jaderné elektrárny a některá průmyslová výroba se “šťávy” dočkala až za dva týdny.
Kritickým problémem je omezení až nemožnost hygienických standardů. Kazí se totiž potraviny, neteče voda, není možné zpracovat odpad. Hasnou světla v domech i na ulicích, roste tudíž kriminalita.
Dny 5 až 7 ve znamení kolapsu ekonomiky i společnosti
Týden bez elektřiny se rovná nemožnost výkonu většiny profesí i školní docházky. Neexistovala by jakákoli doprava, protože všemu dosud funkčnímu by došel benzín, bez elektřiny není možné tankovat. Uzavření provozů by bylo nevyhnutelné.
Dostáváme se tak vlastně k paralele elektrifikované společnosti s lidským organismem, kde je elektřina kyslíkem. „Elektrizační soustava je živý organismus, který potřebuje neustálou kontrolu 24 hodin denně, sedm dní v týdnu,” vysvětluje na webu ČVUT Jiří Drápel z Ústavu elektroenergetiky VUT v Brně. Po zastavení příkonu nás tak postupně čeká stejný rozklad jako tělo po smrti.
Lze se připravit?
Ačkoli má každý stát na tuto situaci krizové scénáře a záložní zdroje, prakticky všechny počítají s nedostatkem energie jen na několik hodin. S delším trváním tak postupně odpadají a každý člověk se musí více a více spoléhat sám na sebe.
Právě v souvislosti s touto možností je v užitečné módě i tzv. prepperství, tedy koníček připravenosti na tyto nenadálé situace. Lze doporučit i knihu Václava Cílka a dalších autorů Ruka noci podaná s podtitulem Základy rodinné a krizové připravenosti. Snad je nikdy nebudeme potřebovat.
