Český národ má jednu nepopiratelnou vášeň: milujeme hlášky. Zejména ty z filmů, pohádek a seriálů, které se už dávno staly součástí naší každodenní komunikace. Někdy si to ani neuvědomíme, ale místo běžné odpovědi sáhneme do filmového slovníku. Proč říkat „spadlo ti to“, když můžeme říct „asi vítr, Máchale“?
Když pohádky mluví za nás
České pohádky patří k pokladům, které přenášíme z generace na generaci — a s nimi i jejich hlášky. Z pohádky S čerty nejsou žerty slyšíme „Spadlo ti to, Máchale, asi vítr“ pokaždé, když vidíme něco spadnout. Když máme pocit, že na nás někdo tlačí, parafrázujeme Popelku: „Když se ti zdá, že máš málo práce, dostaneš přidáno.“
A pokud jste muž, jistě jste někdy pozvedl obočí nad větou ze Slavností sněženek: „To je dost, žes nás taky jednou vyvez! Žes udělal něco pro rodinu.“ To rády prohlašují manželky a partnerky na konto svých protějšků. Pohádky a staré filmy nám zkrátka nedaly jen krásné příběhy, ale i slovník, který se hodí ve chvílích smíchu i zoufalství.
Stejně silně rezonují i staré klasiky jako Tři veteráni a jejich „Takhle se mává, takhle se bije“ nebo Mrazík s nesmrtelným „Koho jste potkali – co vám to nalhali?“. A pak je tu Keliška ze Slunce, seno… která nás naučila, že „hlásit se to musí, velebnosti“ nebo „to je hnus, velebnosti“ — zvlášť když se doma něco nepovede. A co teprve Krkonošské pohádky s jejich „To kyselo je moc kyselé“.
Pelíšky, Cimrman a další
Klasiky jako Knoflíkáři nám darovaly hlášky, které zná každý druhý Čech: „Neživíš, tak nepřepínej,“ Pelíšky nás zase obohatily o ironické „Nikdy, nebo navždy“, „Soudruzi z NDR někde udělali chybu…“ či „Komu tím prospějete?“ Stejně tak Cimrmani obohatili náš jazyk – stačí říct „To je proslulý vichr z hor“ a hned máte jasno, kdo rozumí českému humoru.
Mezi poklady patří i Vesničko má středisková a klasické „Děláš velkou chybu, Jaromíre. To se ti vymstí.“ nebo Na samotě u lesa s kultovním zhodnocením počasí „chčije a chčije“. A nejspíš ve svém okolí nemáte nikoho, kdo by nikdy nepoužil klasické „Tady jsem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky“ z filmu Marečku, podejte mi pero!
Další perličky
České seriály jsou rovněž studnicí nezapomenutelných hlášek, které se zabydlely v našem každodenním slovníku. Například v Okresním přeboru se postava Ády Větvičky, ztvárněná Leošem Nohou, stala populární díky své šišlavé mluvě a výrokům jako „Jsem šutéj“. Jeho specifický způsob řeči a svérázné hlášky si diváci okamžitě oblíbili a dodnes je s oblibou používají nejen v hospodách.
Dalším příkladem je film Tajemství hradu v Karpatech, kde zazněla památná věta „Ha sme v pérdeli, pane hrábě!“ , která se stala součástí českého kulturního dědictví. A kdo by mohl zapomenout na legendární hlášky z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág, jako například „Vašu p**u jsem taky neviděl a věřím, že ju máte“
Zkrátka, český humor žije nejen na obrazovce, ale hlavně v našich každodenních rozhovorech. Jaké hlášky používáte běžně vy?
Zdroje: FDB, CSFD, autor, nasregion
