Francouzská herečka Catherine Deneuve slaví třiaosmdesáté narozeniny. Před kamerou se pohybuje sedmou dekádu a svou práci prý dodnes miluje. Letos na jaře představila na festivalu v Cannes dva nové filmy a v září se zúčastnila přehlídky v Deauville. Své soukromí si po mnoha vztazích se slavnými muži dnes už přísně chrání.
Filmování odmítá opustit
Letos v květnu dorazila do Cannes hned se dvěma novými snímky. V psychologickém dramatu Gentle Monster si zahrála s Léou Seydoux a v thrilleru Histoires parallèles se objevila po boku Isabelle Huppert.
Pro Catherine Deneuve představuje herectví víc než jen obživu. „Stále miluji chodit do kina, být s lidmi v divadle, cítit tu atmosféru. Není to jen práce, je to něco, co mě naplňuje,“ řekla v jarním rozhovoru pro The Hollywood Reporter. Nabídky si však pečlivě vybírá. Pokud dostane menší roli, vždy zvažuje, zda by její vyškrtnutí ze scénáře vadilo. Pokud si odpoví záporně, role ji nezajímá.
Loni se objevila jako slavná zpěvačka ve filmu Spirit World a předloni si zahrála se svou dcerou Chiarou Mastroianni ve snímku Marcello Mio. „Nejsem vůbec nostalgický člověk. Jsem hodně v přítomnosti nebo blízké budoucnosti,“ uvedla v loňském rozhovoru pro deník Le Monde.
Složité vztahy a ztráta sestry
V sedmnácti letech utekla z domova za o patnáct let starším režisérem Rogerem Vadimem. Z tohoto vztahu má syna Christiana. „Jsem zbrklá. Vždy si jdu za tím, co chci,“ řekla o svých tehdejších rozhodnutích. Jejím jediným manželem se v šedesátých letech stal anglický módní fotograf David Bailey. Vydrželi spolu sedm let. V té době udržovala poměr s Clintem Eastwoodem a následně s Marcellem Mastroiannim, se kterým má dceru Chiaru.
Její osobní život silně zasáhla smrt starší sestry Francoise, která v roce 1967 tragicky zahynula při autonehodě na jihu Francie. Deneuve později přiznala, že sestra byla její pravou láskou a nejbližší přítelkyní. Své krátké románky vysvětlila tím, že pro usedlý způsob života pravděpodobně není vhodná.
Po rozchodu s Mastroiannim žila dlouhé roky oficiálně sama a sbírala filmové ceny. Čtrnáctkrát získala nominaci na francouzskou obdobu Oscara, cenu César. Velký ohlas vyvolala také v roce 1992 s romantickým dramatem Indočína, díky kterému získala nominaci na amerického Oscara.
Otevřená kritika kampaně MeToo
V roce 2018 vzbudila velkou pozornost, když se podepsala pod otevřený dopis kritizující hnutí MeToo. Text tehdy označil kampaň za hon na čarodějnice a vyjádřil obavu z nenávisti vůči mužům. Po následné kritice se omluvila obětem se*uálního násilí. Odmítla také podporu konzervativních politiků. „Jsem svobodná žena a tou zůstanu,“ napsala v deníku Libération.
V minulosti se opakovaně zastala režiséra Romana Polanského i herce Gérarda Depardieua, se kterým často točila. Podle dřívějšího vyjádření v televizi nesouhlasí se všemi feministkami. Ve starším rozhovoru také podotkla, že krása pro ni představovala komplikaci. „Vím, že spousta žen na mě žárlí nebo mě dokonce nenávidí. Přitom krása mi byla vždy spíše na obtíž. Většina mužů se ke mně nedokáže chovat jako k obyčejnému člověku,“ přiznala s tím, že muži ji často oslovovali až v opilosti.
Přirozený vzhled a obyčejný život
Ani s přibývajícím věkem nijak neusiluje o umělé omlazení. Na letošních zářijových fotografiích z filmového festivalu v Deauville vystupuje s přirozeným úsměvem a vrásky nijak nemaskuje. Na veřejnosti volí elegantní oblečení. Jelikož má postavu s plnějším středem těla, obvykle kombinuje volnější topy a užší sukně.
V osmdesátých letech se stala druhou herečkou v historii, která propůjčila svou tvář Marianne, národnímu symbolu Francie. Svůj každodenní život popisuje jako zcela normální. „Žiju úplně normálně, chodím ven s přáteli, chodím do kina, stojím ve frontě,“ uvedla s tím, že pro lidi ve svém okolí působí silně, ale uvnitř je velmi zranitelná. Vysokého věku se dožila také její matka Renée. Ta zemřela v roce 2021 krátce před svými stodesátými narozeninami.
.png){kind=link}
.jpg){kind=link}
_crop.jpg){kind=link}